1. den/pondělí – Cesta začala brzy ráno. Po krátkém letu do Mnichova jsme měly zhruba dvě hodiny na přestup, což bylo akorát – žádný stres, ale ani dlouhé čekání. Letiště je přehledné, čisté a plné kaváren, takže jsme si v klidu daly něco dobrého k snědku, než jsme se přesunuly k odletové bráně. Na letišti v Seville nás vyzvedl řidič Francisco, který nás odvezl na naše ubytování, kde na nás čekaly naše dvě spolubydlící z Itálie. Vybalily jsme si a vyrazily na naši první schůzku do Carlos V. education. Tam nás přivítala Carmen, strašně milá slečna s perfektní angličtinou. Povyprávěly jsme si pravidla, jak to bude vše fungovat, dostaly jmenovky a vyrazily jsme poznávat centrum. Brzy jsme se vrátily jelikož nás ráno čekalo brzké vstávání na první pracovní den.
2. den/úterý – V ranních hodinách jsme opět zavítaly ke škole Carlos V. kde nás vyzvedly pracovníci a odvezli nás do našich zařízeních. Při příchodu na místní fyzioterapii jsme ihned zjistili že se tady anglicky nedorozumíme. Vysvětlili nám jejich systém zařízení a my se daly do práce. Ve školce jsme se při příchodu domluvily na pracovní době a dostaly jsme dokumenty z Carlos V. education, do kterých každý den zaznamenáme naši přítomnost. Poté jsme se seznámily s ostatními pracovníky školky. Hned na začátku nás velmi překvapily hygienické podmínky v zařízení. Děti i všichni pracovníci zde chodí v botách na ven. Mytí rukou před jídlem a po jídle tady také není na denním pořádku. Uspořádání tříd nás také zaskočilo. Šatna, herna i umývárna v jedné místnosti. Po chvilce rozkoukání jsme se přizpůsobily a začaly s pečovatelskou prací. Po pracovní době jsme se snažily sehnat karty pro dopravu po Seville. Z důvodu jazykové bariéry to bylo velmi obtížné, ale všechny jsme to zvládly. Okolo třetí hodiny jsme se sešly na apartmánu a pověděly si své první dojmy. Následně jsme zašly do místního supermarketu, který máme hned pod apartmánem. Nakoupily jsme si potřebné potraviny a poté jsme zašly do centra Sevilly, kde jsme pozorovaly místní „kulturu“ a připily jsme si naším prvním drinkem. Večer nám začal každodenní filmový maratón s připravenými kapesníky. Poté jsme šly zalehnout do postelí. Dobrou!
3. den/středa – Poprvé jsme cestovaly místní dopravou samy. Druhý den utíkal velmi rychle, věděly jsme co máme dělat a přišlo více klientů. Praxe zkouší hodně naší trpělivosti v podobě jazykové bariéry, kdy místním řeknete že španělsky nerozumíte a oni přesto mluví jako kolovrátek a myslí si že jim rozumíme. Cesta do školky uběhla rychleji než jsme si myslely, a tak jsme si stihly po cestě koupit ještě něco dobrého ke svačině. Ve školce nás opět mile přivítaly paní učitelky, daly jsme si věci do šatny a šly jsme do třídy, kde jsou ráno všechny děti do 10 hodin. Zde probíhaly spontánní aktivity. Děti si hrály samostatně s hračkami a chodily se k nám pomazlit a utěšit. Na televizi zde měly puštěné dětské španělské písničky. Poté se jim pustila pohádka O neposlušných kůzlátkách. Bohužel ale v celé školce není žádný koberec, a tak děti musí sedět na studené zemi. V 10 hodin jsme rozdělily děti do třídy podle věku a následovala opět pečovatelská práce – krmení, přebalování a utěšování. Jako řízená činnost proběhlo u tabule zopakování dnů v týdnu, spočítání dětí a určení, kdo dnes ve školce chybí. Následně si děti hrály venku na dvorku, poté měly oběd a místo odpočinku šly opět ven na dvorek. Poté si pro ně začali chodit rodiče. Sešly jsme se všichni na apartmánu uvařily si oběd a začali se připravovat na odpolední program. Došly jsme do přenádherného parku kde jsme se usadily v baru. Zde nás fascinoval místní barman se svou kreací v podobě házení přepravek na střechu. Když jsme došly domů, zkoukly jsme film a šly jsme na kutě.
4. den/čtvrtek – Dopoledne jsme byli všichni na praxích, vše už bylo mnohem lepší. Áďa s Bárou už si byly více jistí v ovládání přístrojů, komunikaci na pracovišti. Dokonce jsme místní klientku na fyzioterapii učily česky. Moc ji to bavilo. Ve školce ráno probíhalo vše stejně. V tento den jsme byly ve stejné třídě. nejprve proběhla svačina, kterou mají děti z domova. Poté paní učitelka na zem vysypala obrázky a šňůrky a děti s tím hrály. Následně proběhla řízená činnost – určení kapitána, řečení dnů v týdnu, spočítání dětí a určení, kdo není ve školce. Poté si všechny děti hrály venku, kde paní učitelky a ostatní praktikantky přebalovaly děti na zemi. Po obědě se děti po celém dni napily a opět jsme vyrazili ven na dvorek. Odpoledne jsme byly všechny unavené, a tak jsme si daly odpočinkový den. Na večer jsme si zašly jen pro pár surovin k večeři. Barča si zapnula troubu, dala do ni pizzu a za minutu 12 jsme zjistily, že trouba doutná. Naštěstí vše dopadlo dobře, uhasily jsme troubu, vyvětraly jsme a zakončily jsme den filmem s tragickou láskou.
5. den/pátek – Poslední pracovní den tohoto týdne jsme mohli na fyzioterapii konečně ukázat naše masérské schopnosti, jelikož většinu času ovládáme přístroje. Naše nadřízené se dali do rolí klientek a mi jim mohly předvést co jsme se za tři roky na masérských praxí naučili. Byli spokojené a ukazovali nám i svoje metody poté nám také nabídli masáž což nešlo odmítnout. Po příchodu do školky jsme si zapsaly naši docházku a šly jsme do ranní třídy, kde byly všechny děti. Poté jsme se rozdělily do tříd. Každá jsme byly v jiné třídě díky absenci jiných praktikantek. Po svačince si děti spontánně hrály. Ve třídě kde byla Ivča dělala paní učitelka s dětmi procvičovala jemnou grafomotoriku v podobě grafomotorického pracovního listu. Následně jsme šly s dětmi ven na dvorek a poté proběhl oběd. Poté jsme už jen čekali na rodiče, kteří si pro děti chodí. V odpoledních hodinách jsme odpočívaly doma šly se projít do Parku a večer jsme se připravovaly na večerní život v Seville.
6. den/sobota – Brzy ráno jsme vstávaly jelikož jsme si naplánovaly výlet k oceánu. Vyrazily jsme jen ve třech, Bára zůstala na apartmánu jelikož ji nebylo nejlépe. Přijely jsme na autobusové nádraží a zjistily jsme že autobusy co jedou do destinace kam jsme chtěly jsou na celý den vyprodaný. Naštěstí nás zachránila milá prodavačka která uměla anglicky (konečně někdo, kdo rozuměl anglicky) nám doporučila destinaci Rota. A tak jsme vyrazily k oceánu. Užívaly jsme si krásné prostředí u oceánu před odjezdem jsme se ještě vyrazily občerstvit a čekaly na autobus zpátky do Sevilly. Cesta byla velmi nepříjemná, paní řidička to s autobusem moc neuměla. Ve večerních hodinách jsme dorazily domů kde na nás čekala Bára. Poté přišla první pomoc pro Áďu kterou slunce velmi pohltilo. Zkoukly jsme další film z našeho maratonu a šly spát.
7. den/neděle – První den kdy jsme se probudily aniž by nám zazvonil budík, takže jsme se všichni sešly až v poledních hodinách. Chtěly jsme jít nakoupit jídlo, hlavně Ádě pro bílý jogurt na kůži a zjistily jsme že mají v neděli zavřeno. K obědu jsme improvizovaly a celý den odpočívaly. Áďa i když ji nebylo dobře si nenechala ujít dnešní fotbalový večer kdy místní Fc Sevilla hrála proti bílému baletu z Madridu. Nasála místní fotbalovou atmosféru, viděla na vlastní oči jedny z nejlepších fotbalistů dnešní doby. Večer jsme se sešly abychom si shrnuly první týden v Seville a začaly se těšit na další. Dobrou, příští týden!
8. den/pondělí – Naše další týdenní sevillské dobrodružství začalo naplno hned v pondělí ráno. Město nás přivítalo sluncem, španělskou energií a spoustou nových zkušeností, které nás čekaly. Áďa s Bárou vyrazily na praxe jako každé ráno kolem nádherného stadionu Ramon Sanchez Pizjuan a zamířily rovnou na kliniku. Další týden a tím víc jsme si jistější ve své práci. Komunikace ve španělštině je výzva, ale díky vstřícnému kolektivu a troše pantomimy se vždycky domluvíme. Získáváme nejen odborné znalosti, ale i cenný pohled na to, jak zdravotnictví funguje v jiné zemi. Ivča s Barčou ráno také vyrazily do práce, kde na nás čekalo nemilé překvapení. Už minulý týden jsme si všimly, že jsou děti hodně nemocné a mají vyrážku/pupínky na obličeji, rukou a nohou. Po příchodu do školky, kdy jsme si s dětmi začaly hrát nám paní praktikantky řekly, ať na pár dětí radši vůbec nesaháme, protože mají nějaký virus, který tady teď řádí. Docela nás to zarazilo. Překvapil nás i přístup kterým to „řeší.“ Některé děti se snažili poslat zpět domů, ale hodně nechali ve školce, i přes to, že je vyrážka velmi viditelná a celkové chování dětí bylo jiné, protože hodně z nich dostalo teplotu. Po práci jsme si koupily pár surovin k obědu a spoustu ovoce a následně jen odpočívaly. Odpoledne jsme strávili doma a zpracovávaly jsme náročný víkend.
9. den/úterý – Druhý den praxe pro Áďu a Báru začal jako obvykle – včasný příchod do fyzioterapeutického centra, převlečení do pracovního a hurá na směnu. Bára pomáhala při cvičení s pacienty, asistovala při masážích a pozorovala terapeutické techniky. Pro Áďu to ale bohužel nebylo úplně příjemné dopoledne, bez zjevné příčiny jí otekly kotníky a během praxe ji to začalo dost nepříjemně tahat a bolet. Přesto se snažila fungovat naplno. Pro Ivču s Barčou začal den také jako obvykle. Do školky přišlo kvůli virusu opravdu málo dětí. Ráno si děti hráli v ranní místnosti a po 10 hodině jsme se šli rozdělit do tříd, jenže kvůli malému počtu dětí byla třída Ivči i Barči spojena. Po svačině si děti hrály venku na dvorku. Před obědem jsme si stále nezvykly na to, že se dětem nemyjí ruce. Snad se to někdy zlepší. Poté následovalo krmení a pomáhání u obědu a pak jsme šly s dětmi opět ven, kde jsme kontrolovaly, aby si neublížily na zahradních programench, které zde mají. Odpoledne jsme zůstaly doma a koukaly na národní tým proti USA. A potom přišla pohroma. Seděly jsme si takhle v obýváku, naše spolubydlící z Itálie odešly do práce a najednou jsme slyšely strašný hrčení vody. Přišly jsme do koupelny která je našich spolubydlících a tam hotové Niagarské vodopády ze stropu a jezero na zemi. Nad námi od našeho začátku pobytu totiž předělávají byt, tudíž museli přerušit vedení vody. Začaly jsme plašit, nevěděly komu zavolat. Naše vedoucí Carmen nám to nezvedala. Začaly jsme bušit na byt nad námi ale dělníci už tam nebyli. Zaťukaly jsme na sousedku ta na nás rovnou spustila španělsky. Bára mezitím běžela oznámit do školy tuto havárii. Voda začala téct i u nás v koupelně. Sousedi se k nám do koupelny chodili dívat jak kdyby jsme měly den otevřených dveří. Volali agentuře která v bytě pracuje ale ty samozřejmě maňana. Nějakým záhadným způsobem pak někdo na pohodičku přijel, my byli vyplašený a oni nám pouze říkali NO PROBLEM ONLY WATER. (pokud chcete vidět/vědět více dejte vědět, máme z toho sestříhaný vlog).
10. den/středa – Další den, další zkušenosti a další lekce Barčiných nervů. Dopoledne jsme strávily na klinice. Dělaly jsme svoji práci už si sami přebíráme pacienty což je velmi obtížné na komunikaci. Dokonce k nám dnes přišla dětská pacientka což bylo velmi roztomilé. Na této klinice je velice fajn že každý den tam chodí skoro stejní pacienti tudíž už víme co po nás vyžadují. Do školky dnes přišlo jen 7 dětí. Myslely jsme si, že si je rodiče nechali doma, aby se vyléčily z virusu. Po chvíli nám paní praktikantka přes Google překladač řekla, že je zbytek dětí v Sevillském Aquáriu. Celý den jsme byli všichni spojeni v ranní místnosti, jak miminka tak naše starší děti. Když jsme šly s dětmi na dvorek bylo to úplně prima, protože jsme měly dohled nad všemi dětmi a každému jsme se mohly věnovat. Odpoledne jsme se všichni sešly na apartmánu, daly jsme si zasloužený oběd a okolo 6 hod jsme vyrazily ven. Došly jsme až k památce La Giralda, poté jsme se zde prošly, udělaly si pár fotek a zakončily jsme naši procházku výbornou zmrzlinou, která byla ve tvaru květiny. Doma jsme se rychle najedly a zakončily náš den u dalšího romantického filmu.
11. den/čtvrtek – Ráno jsme s Bárou vyrazily na praxi na oddělení fyzioterapie. Bylo to jako vždy inspirativní, pozorovat zkušené fyzioterapeuty při práci a hlavně si samy vyzkoušet nové techniky. Bára si skvěle vedla u cvičení s pacientem po operaci kolene, a Áďa asistovala u dechu a relaxačních technik. Nejvíce nás baví pozorovat pokroky, které pacienti dělají díky pravidelné terapii. Je to krásná připomínka, proč jsme si tento obor vybraly. Ve školce bylo vše při starém. Ráno jsme s dětmi byly v ranní místnosti, poté jsme se rozdělily do tříd a začala každodenní pečovatelská práce – krmení, přebalování, utěšování a mazlení. Virus mají na těle děti pořád, ale už to nikdo neřeší, tak snad to nedostaneme. Když jsme byly s dětmi na dvorku hlídaly jsme, aby si moc neublížily. Po praxi jsme se všechny čtyři potkaly a udělaly jsme si oběd a vyrazily jsme do místního nákupního centra. Odtud jsme vyrazily ke krásné stavbě Metropol Parasol. Den utekl jako voda, ale každá z nás si odnesla něco nového. Ať už je to znalost z fyzioterapie, trpělivost ze školky nebo radost ze společných chvil – čtvrtek stál za to.
12. den/pátek – Poslední pracovní den začal opět v rytmu fyzioterapie a školky. Áďa s Bárou se zapojily do cvičení s pacienty v rehabilitačním centru a každá už se cítila jistější. Po dvou týdnech praxe v jiné zemi s jiným přístupem je znát, jak člověk rychle roste, když je v kontaktu s praxí a vidí, jaké metody skutečně fungují. Po terapiích jsme se s radostí zapojily i do běžného chodu kliniky. Pomohly jsme s úklidem prostor, srovnaly pomůcky, vydezinfikovaly lehátka a připravily vše tak, aby bylo v pondělí ráno vše nachystané. Ve školce už začalo být znát velmi teplé počasí. V ranní místnosti jsme si všichni zatancovali jejich španělský taneček a zazpívali pár písniček. Poté jsme se opět rozdělili každý do své třídy. Paní učitelky zjistily, že klimatizace moc nefungují, což je nepříjemné jak pro nás, tak pro děti. Tento den jsme si s dětmi opravdu moc užily, děti byly celý den velmi usměvavé a pořád si s námi chtěly hrát, za což jsme moc rády. Po praxi jsme se jako vždy sešly doma, odpočinuly si pustily jsme si film a sepsaly jsme blog za tento týden. Některé dny se prostě zapíšou do paměti. A tenhle byl přesně takový – od elektrizující atmosféry fotbalového zápasu až po noční dobrodružství v srdci Sevilly. Áďa večer jela na fotbalový zápas Realu Betis. Nejdříve zkoušela její trpělivost místní hromadná doprava poté Bolt. Naštěstí se na stadion dostavila včas a v pořádku. Byl to neskutečný zážitek. Už před výkopem se stadion proměnil ve zpívající, pulsující moře zelenobílých barev. Když pak domácí dali gól, atmosféra se nedala popsat – radost, euforie, fanoušci, kteří slavili jako jedna velká rodina. Zatímco Áďa fandila Betisu, holky (Ivča, Bára a druhá Bára) už doma ladily plán na večer. V noci má Sevilla úplně jinou tvář. Užily jsme si to na 100% zažili jsme spoustu smíchu, tance, hudby a poznali jsme nové přátelé. Tak doboru noc, nebo ráno?
13. den/sobota – Po noční Seville jsme dlouho pospávaly. Odpoledne jsme relaxovaly a na večer jsme se opět začaly připravovat. Po večeři jsme se vydaly prozkoumat noční město. Ulice byly plné lidí, živé hudby a tanečních rytmů. Tohle město prostě ví, jak žít. Domů jsme se vrátily pozdě. Unavené, ale šťastné. Byl to jeden z těch večerů, na které bude člověk ještě dlouho vzpomínat.
14. den/neděle – Po sobotní noci plné tance, smíchu a sevillské atmosféry jsme si neděli nechaly na odpočinek a klid. A každá z nás si ten den prožila trochu jinak. Ivča s Bárou se rozhodly vyrazit do městečka Rota, ležícího přímo u Atlantiku. Zatímco jedny holky nasávaly mořský vzduch a krásný oceán, druhá Bára se vydala na menší vodní dobrodružství – do sevillského akvária. Tam objevovala fascinující svět pod hladinou – od pestrobarevných ryb až po impozantní žraloky. Áďa se rozhodla zůstat ve městě a prostě jen si vychutnat nedělní Sevillu– pomalu, s kávou v ruce a procházet se uličkami. Holky se vrátily od oceánu pozdě, jelikož byla velká kolona na dálnici. Po týdnu plném praxe, pohybu, zážitků a nočních dobrodružství jsme si dopřály den, který byl jen náš.
15. den/pondělí – Po víkendu plném zážitků, odpočinku a mořského vzduchu nás v pondělí ráno opět přivítalo slunce nad Sevillou a připomnělo nám, že náš čas tady se pomalu krátí. Začal poslední pracovní týden, a my jsme si daly jasný cíl: užít si ho naplno, každou minutu, každý okamžik. Opět vyrazily na svá místa praxe – Bára s Áďou na kliniku, Ivča s Bárou do školky. Ve školce měly dnes děti hodinu s paní učitelkou Patricií, která si s nimi zazpívala anglické písničky a povyprávěla si s nimi anglicky i s plyšákem Tobym. Známe to už jako své boty, ale přesto nás to neskutečně baví. Každý den přináší něco nového – jiný pacient, jiná situace, jiné dětské vtípky. Je zvláštní vidět, jak rychle se člověk dokáže přizpůsobit. Co nám první dny přišlo cizí a nové, dnes zvládáme s jistotou a lehkostí. Už to není jen praxe. Je to naše pracovní realita na chvíli jinde. Procházka po městě, telefonát s holkami z Malagy, západ slunce nad řekou drink k tomu a hurá na další den!
16. den/úterý – Po pondělním putováním po Seville jsme v úterý trochu zvolnily. Únava po náročném dni se ozvala, ale přesto jsme zvládly další dávku praxe. Na fyzioterapii jsme jako každý den pracovaly s ultrasonidem, vakuotrem, magnetoterapii a elektroléčbou. Zaměstnanci se každý den vyptávají jestli jsme tady opravdu poslední týden a ať nikam neodjíždíme a zůstaneme tam s nimi. Ve školce bylo vše stejné. Ráno jsme byli všichni spojeni, a tak jsme koukali na pohádku Pepa Pig a děti si spontánně hrály. Po rozdělení do tříd jsme se každá starala o svou třídu a začalo každodenní krmení, přebalování, utěšování a hraní. Děti už se nás vůbec nestydí, naopak za námi rádi chodí samy od sebe. Ve školce už jsme si zvykly i na jejich pro nás netradiční systém, takže děláme vše samy od sebe a nikdo nám nemusí nic říkat, což se vyplatí, když v celé školce „umí“ jen 2 paní učitelky anglicky. Jen nás mrzí, že si nemůžeme popovídat s dětmi. Už jsme ale okoukaly spoustu španělských slov a tak se je snažíme používat, aby si děti nemyslely, že s nimi nechceme komunikovat. je nám moc líto, že se nám krátí náš čas tady, a tak si s dětmi snažíme užít každou chvilku. Odpoledne jsme se sešly na apartmánu, daly jsme si oběd a šly jsme si na chvilku odpočinout, protože v těchto vysokých teplotních podmínkách se přes den nic moc dělat nedá. Večer jsme si pustily film a šly jsme brzy spát, abychom byly připravené na středeční den a večer.
17. den/středa – Od prvního momentu, co jsme ráno vyrazily směrem na metro, bylo jasné, že dnes není obyčejný den. Sevilla se probudila do zelenobílé. Dnes se totiž hrálo finále Evropské konferenční ligy mezi domácím Betisem a Chelsea. Hned jak Áďa s Bárou dorazily na kliniku, bylo jasné, že dnešní pracovní den se ponese v trochu jiném duchu. Pacienti přicházeli jeden za druhým ale ne jen tak. Hodně z nich jich dorazilo v Betis dresscodu. Místo běžné konverzace o bolestech zad se řešilo, kdo nastoupí v základní sestavě a jak to dopadne. Město žilo zápasem a klinika rozhodně nebyla výjimkou. Bára s Áďou odvedly další praxi na jedničku a vlastně nejen dnešní. Za ty tři týdny jsme se toho naučily tolik, že už se cítíme naprosto samostatné. I přes jazykovou bariéru jsme se dokázaly zapojit do běžného provozu, komunikovat s pacienty a skutečně pomáhat což nás těší nejvíce. Ve školce dnes vše probíhalo ve standardu. Ráno jsme si s dětmi hrály v ranní místnosti a do toho byla dětem puštěná pohádka O neposlušných kůzlátkách. Následně jsme se rozdělily do tříd a opět začala naše pečovatelská práce. Děti měly celý den skvělou a pozitivní náladu, což nám vždy dodalo energii. Po svačině jsme byly s ddětmi chvíli venku, ale kvůli horkému počasí šla Ivči třída rychle zpět do třídy. Rozdaly jsme s paní učitelkou dětem obrázek mořské hvězdice a obrázek pláže a k tomu pastelky. Děti si obrázeky v rámci možností vybarvily a uklidily si je do svého batůžku. Po návratu domů jsme si všechny daly oběd a trochu si odpočinuly. Převlékly jsme se vyrazily jsme na posilněnou na drink a spolu s davem fanoušků vyrazily do ulic směrem ke stadionu Betisu, kde se chystalo veřejné promítání finále. Už z dálky bylo slyšet zpěv, smích a hluk. Město se proměnilo v jednu velkou fanouškovskou zónu. I když to pro Betis tentokrát vítězně nedopadlo, fanoušci na svůj tým byli pořád nesmírně pyšní. Atmosféra byla plná hrdosti a jednoty. A my se šly připravit ke spánku na náš předposlední pracovní den. Dobrou!
18. den/čtvrtek – Čtvrteční praxe byla nabitá. Celý den jsme na klinice pracovaly s přístroji, aplikovaly jsme ultrazvuk, vakuoterapii, elektroterapii i magnetoterapii. Každý den v provozu nám dal větší jistotu i praktické dovednosti, které ve škole jen tak nenasbíráme. Ve školce jsme dnes také měly plně nabitý program. Ráno probíhalo jako obvykle, hráli jsme si všichni v ranní místnosti a tancovali jsme španělské dětské tanečky. Následovala svačina, kde jsme pomáhaly jako vždy s krmením a poté přišla do školky paní hudebnice. nejdříve šla do třídy k malým dětem a poté i do našich tříd. Sedla si s dětmi do kroužku a zazpívala jim uvítací písničku o muzice. Následně si s dětmi pomocí hudby hrála. Rozdala dětem i dřívka a vajíčka. Poté děti dostaly i krásně barevné šátky a zkoušely do nich dýchat tak, aby nespadly na zem. Všichni společně zpívali a užívali si muziku. Po hodině hudební výchovy Barči třída zůstala venku a Ivči třída šla zpět do třídy. Kvůli horku jsme dětem ve třídě rozdaly obrázky mořských živočichů, kteří byli na provázku. Děti měly za úkol namotat provázek na tyčku tak, aby se obrázek dostal co nejblíže k nim. Tím si tak procvičily jemnou motoriku. Ve čtvrtek odpoledne jsme vyrazili naposledy k Plaza de España, kde jsme si užívaly místní atmosféru a sledovaly tradiční tance. Bára byla tak okouzlená, že jim neváhala vysypat celou svou peněženku drobných, místní tanečníci byli nadšení! Během toho jsme narazili na milého Itala, který s námi hned navázal kontakt. Zašly jsme na drink kde nám povídal o svém životě, cestování a sdílel s námi svůj zajímavý pohled na svět. Nakonec jsme zavítali do skvělé restaurace, která prý má v Seville tu nejlepší pizzu. Po chutné večeři jsme se vydaly zpátky domů pěšky.
19. den/pátek – Poslední den praxe byl pro všechny velmi emotivní a smutný. Po všech těch týdnech, kdy jsme se učily, rostly a staly se součástí týmu, bylo těžké se loučit. Áďa s Bárou si přivstaly, aby stihly nakoupit nějaké občerstvení a poděkovat zaměstnancům za jejich milý přístup během celé praxe. Celý tým odváděl skvělou práci a my jsme chtěly ukázat, že si toho vážíme. Napsaly jsme jim také dopis ve španělštině, ze kterého měli obrovskou radost. Vidět jejich úsměvy a dojetí bylo pro nás opravdu krásné zakončení celé zkušenosti. Loučili jsme se nejen s kolegy, ale i s pacienty, ke kterým jsme si během těch týdnů vybudovaly blízký vztah díky každodennímu kontaktu. Nechyběly ani společné fotky na památku, které nám tu dobu navždy připomenou. Rozloučily jsme se a slíbili jsme si, že se určitě znovu uvidíme. Ivča s Bárou si také ráno přivstaly, aby nakoupily dárky pro milé kolegyně do školky. Ve školce jsme si to celý den snažily s dětmi užít na 1000 %. Už od rána, jako kdyby to děti tušily, se k nám chodily pořád mazlit a hrát si s námi. V ranní místnosti jsme si hráli a koukali jsme na pohádku Pepa Pig. Pot jsme pomáhaly u svačinek, takže jsme připravily stolečky a židle a rozdaly jsme dětem svačiny a pitíčka. Poté jsme si hráli všichni venku a snažili jsme se užít si každou poslední chvíli s dětmi. Ivči třída šla opět trochu dřív. Děti jsme posadily ke stolečkům a rozdaly jsme každému s paní učitelkou velký papír na kterém byly 4 obrázky zmrzliny. Poté každý dostal 4 samolepky trojúhelníku. Děti měly za úkol nalepit do kornoutu trojúhelník. Poté už jsme si jen hráli s kostkami a čekali na oběd. Pří obědě jsme se šly se všemi rozloučit. Daly jsme každá své paní učitelce dáreček a velké poděkování. Loučení s dětmi bylo velmi emotivní. Je až neuvěřitelné, jak se dá za tak krátkou dobu vybudovat tak silné pouto k úplně cizím dětem. Všichni nám budou neskutečně moc chybět. Po skončení praxí jsme všichni zamířily rovnou do školy Carlos V. , kde nás čekala „goodbye session“ s Carmen. Společně jsme si shrnuly všechny naše zkušenosti, poděkovaly za podporu a dostaly certifikáty o absolvování stáže. Vyrazily jsme domů, převlékli se jako pravé turistky, oblékly nová trička s nápisem „I ❤️ Sevilla“ a vyrazily do centra nakoupit suvenýry pro naše blízké. Večer jsme si šly užít do centra předposlední noc v Seville.
20. den/sobota – Sobota ráno se nesla ve znamení dlouhého pospávání. Pátek večer se totiž, jak už to tak v Seville bývá, trochu protáhl. Pomalu jsme balily kufry (bohužel), polehávaly, shrnuly jsme do blogu poslední pracovní týden a zašly jsme na poslední nákup na cestu. Bára si udělala svůj malý výlet a vyrazila na podvečerní plavbu po řece Guadalquivir. Prý super výhledy a krásný klid, ideální rozloučení se Sevillou. Dokonce tam zažila narozeninovou španělskou oslavu. My ostatní – Áďa, Ivča a druhá Bára jsme si užily večer ve městě. Ještě jsme se prošly centrem, nakoupily nějaký poslední suvenýry a pak jsme si dopřály rozlučkovou večeři v jedné fakt krásné restauraci. Přeci jsme bez ochutnání paelly a sangrie nemohly odjet. Po večeři jsme si zašly na Metropol Parasol, který byl krásně osvětlený. Celá Sevilla v noci má takovou krásnou atmosféru která nám bude moc chybět. Vše jsme nasávaly plnými doušky. A mezitím jsme narazily na spoustu fajn lidí, daly jsme se s nimi do řeči a bylo to strašně milý. A úplný závěr? No jasně, kde jinde než v našem nejoblíbenějším baru. Bylo to trochu dojemný, protože jsme si všechny uvědomily, že tímhle vlastně končí jedna skvělá etapa našeho života. Poslední loučení, poslední procházka k nám domů. Přišly jsme domů a zalehly jsme na pár hodinek ke spánku. Tak poslední dobrou!!!!!
21. den/neděle – Den odjezdu. Den, na který se nikdo z nás netěšil. Ráno jsme naposledy otevřely oči v našem sevillském bytečku, který se nám za ty tři týdny stal opravdovým domovem. Všude kufry, chaos, poslední úklid a nostalgie ve vzduchu. Před domem na nás už čekal náš (fakt krásnej!) transfer na letiště. V tu chvíli už začaly téct první slzy. Najednou všechno dolehlo – že končí něco výjimečného. Cesta na letiště byla tichá, plná přemýšlení a vzpomínek. Také trošku bolesti hlavy po nocování. Odbavení? Kufry samozřejmě na hraně limitu, ale prošlo to. Na snídani na letišti jsme si daly něco na posilněnou. Vzlet byl zvláštní, směs smutku, vděčnosti a radosti, že jsme vůbec měly šanci tohle zažít. Po asi tříhodinovém letu jsme přistály ve Frankfurtu na letišti, kde by se člověk snadno ztratil i s GPS. Koupily jsme si sváču a čekaly na náš poslední let. Ten se ale bohužel kvůli špatnému počasí zpozdil. U gatu jsme slyšely češtinu kolem sebe, došlo nám, že teď už bacha, tady se nahlas už pomlouvat nedá. Let do Prahy byl kvůli turbulencím trochu let hrůzy, ale zvládly jsme to. Přistání do zatažené, studené Prahy nebylo úplně vítané. A aby toho nebylo málo, kufr Ivanky se rozhodl zůstat si ještě chvíli v Německu. Tak snad ho doručí. Pak přišlo loučení. Každá jsme se vydala svou cestou domů, zpátky do reality.
Děkujeme škole za tuhle neuvěřitelnou příležitost. Za to, že jsme mohly poznat nový kus světa, zažít jinou kulturu a praxe, potkat nové lidi a vytvořit si vzpomínky, na které nikdy nezapomeneme.
Sevillo, ty jsi naprostá srdcovka. Neloučíme se!!! Jen říkáme zatím adios. Už teď víme, že se někdy vrátíme.
Čtyři holky, které odjížděly do neznáma a teď se vrací domů se srdcem, ve kterém navždy zůstane kus Španělska. S láskou a španělským srdcem
Áďa, Ivanka, Bára U. a Bára M. ❤️🇪🇸
viva la vida!
