1. den – Cesta začala brzy ráno. Po krátkém letu do Mnichova jsme měly zhruba dvě hodiny na přestup, což bylo akorát – žádný stres, ale ani dlouhé čekání. Letiště je přehledné, čisté a plné kaváren, takže jsme si v klidu daly něco dobrého k snědku, než jsme se přesunuly k odletové bráně. Na letišti v Seville nás vyzvedl řidič Francisco, který nás odvezl na naše ubytování, kde na nás čekaly naše dvě spolubydlící z Itálie. Vybalily jsme si a vyrazily na naši první schůzku do Carlos V. education. Tam nás přivítala Carmen, strašně milá slečna s perfektní angličtinou. Povyprávěly jsme si pravidla, jak to bude vše fungovat, dostaly jmenovky a vyrazily jsme poznávat centrum. Brzy jsme se vrátily jelikož nás ráno čekalo brzké vstávání na první pracovní den.
2. den – V ranních hodinách jsme opět zavítaly ke škole Carlos V. kde nás vyzvedly pracovníci a odvezli nás do našich zařízeních. Při příchodu na místní fyzioterapii jsme ihned zjistili že se tady anglicky nedorozumíme. Vysvětlili nám jejich systém zařízení a my se daly do práce. Ve školce jsme se při příchodu domluvily na pracovní době a dostaly jsme dokumenty z Carlos V. education, do kterých každý den zaznamenáme naši přítomnost. Poté jsme se seznámily s ostatními pracovníky školky. Hned na začátku nás velmi překvapily hygienické podmínky v zařízení. Děti i všichni pracovníci zde chodí v botách na ven. Mytí rukou před jídlem a po jídle tady také není na denním pořádku. Uspořádání tříd nás také zaskočilo. Šatna, herna i umývárna v jedné místnosti. Po chvilce rozkoukání jsme se přizpůsobily a začaly s pečovatelskou prací. Po pracovní době jsme se snažily sehnat karty pro dopravu po Seville. Z důvodu jazykové bariéry to bylo velmi obtížné, ale všechny jsme to zvládly. Okolo třetí hodiny jsme se sešly na apartmánu a pověděly si své první dojmy. Následně jsme zašly do místního supermarketu, který máme hned pod apartmánem. Nakoupily jsme si potřebné potraviny a poté jsme zašly do centra Sevilly, kde jsme pozorovaly místní „kulturu“ a připily jsme si naším prvním drinkem. Večer nám začal každodenní filmový maratón s připravenými kapesníky. Poté jsme šly zalehnout do postelí. Dobrou!
3. den – Poprvé jsme cestovaly místní dopravou samy. Druhý den utíkal velmi rychle, věděly jsme co máme dělat a přišlo více klientů. Praxe zkouší hodně naší trpělivosti v podobě jazykové bariéry, kdy místním řeknete že španělsky nerozumíte a oni přesto mluví jako kolovrátek a myslí si že jim rozumíme. Cesta do školky uběhla rychleji než jsme si myslely, a tak jsme si stihly po cestě koupit ještě něco dobrého ke svačině. Ve školce nás opět mile přivítaly paní učitelky, daly jsme si věci do šatny a šly jsme do třídy, kde jsou ráno všechny děti do 10 hodin. Zde probíhaly spontánní aktivity. Děti si hrály samostatně s hračkami a chodily se k nám pomazlit a utěšit. Na televizi zde měly puštěné dětské španělské písničky. Poté se jim pustila pohádka O neposlušných kůzlátkách. Bohužel ale v celé školce není žádný koberec, a tak děti musí sedět na studené zemi. V 10 hodin jsme rozdělily děti do třídy podle věku a následovala opět pečovatelská práce – krmení, přebalování a utěšování. Jako řízená činnost proběhlo u tabule zopakování dnů v týdnu, spočítání dětí a určení, kdo dnes ve školce chybí. Následně si děti hrály venku na dvorku, poté měly oběd a místo odpočinku šly opět ven na dvorek. Poté si pro ně začali chodit rodiče. Sešly jsme se všichni na apartmánu uvařily si oběd a začali se připravovat na odpolední program. Došly jsme do přenádherného parku kde jsme se usadily v baru. Zde nás fascinoval místní barman se svou kreací v podobě házení přepravek na střechu. Když jsme došly domů, zkoukly jsme film a šly jsme na kutě.
4. den – Dopoledne jsme byli všichni na praxích, vše už bylo mnohem lepší. Áďa s Bárou už si byly více jistí v ovládání přístrojů, komunikaci na pracovišti. Dokonce jsme místní klientku na fyzioterapii učily česky. Moc ji to bavilo. Ve školce ráno probíhalo vše stejně. V tento den jsme byly ve stejné třídě. nejprve proběhla svačina, kterou mají děti z domova. Poté paní učitelka na zem vysypala obrázky a šňůrky a děti s tím hrály. Následně proběhla řízená činnost – určení kapitána, řečení dnů v týdnu, spočítání dětí a určení, kdo není ve školce. Poté si všechny děti hrály venku, kde paní učitelky a ostatní praktikantky přebalovaly děti na zemi. Po obědě se děti po celém dni napily a opět jsme vyrazili ven na dvorek. Odpoledne jsme byly všechny unavené, a tak jsme si daly odpočinkový den. Na večer jsme si zašly jen pro pár surovin k večeři. Barča si zapnula troubu, dala do ni pizzu a za minutu 12 jsme zjistily, že trouba doutná. Naštěstí vše dopadlo dobře, uhasily jsme troubu, vyvětraly jsme a zakončily jsme den filmem s tragickou láskou.
5. den – Poslední pracovní den tohoto týdne jsme mohli na fyzioterapii konečně ukázat naše masérské schopnosti, jelikož většinu času ovládáme přístroje. Naše nadřízené se dali do rolí klientek a mi jim mohly předvést co jsme se za tři roky na masérských praxí naučili. Byli spokojené a ukazovali nám i svoje metody poté nám také nabídli masáž což nešlo odmítnout. Po příchodu do školky jsme si zapsaly naši docházku a šly jsme do ranní třídy, kde byly všechny děti. Poté jsme se rozdělily do tříd. Každá jsme byly v jiné třídě díky absenci jiných praktikantek. Po svačince si děti spontánně hrály. Ve třídě kde byla Ivča dělala paní učitelka s dětmi procvičovala jemnou grafomotoriku v podobě grafomotorického pracovního listu. Následně jsme šly s dětmi ven na dvorek a poté proběhl oběd. Poté jsme už jen čekali na rodiče, kteří si pro děti chodí. V odpoledních hodinách jsme odpočívaly doma šly se projít do Parku a večer jsme se připravovaly na večerní život v Seville.
6. den – Brzy ráno jsme vstávaly jelikož jsme si naplánovaly výlet k oceánu. Vyrazily jsme jen ve třech, Bára zůstala na apartmánu jelikož ji nebylo nejlépe. Přijely jsme na autobusové nádraží a zjistily jsme že autobusy co jedou do destinace kam jsme chtěly jsou na celý den vyprodaný. Naštěstí nás zachránila milá prodavačka která uměla anglicky (konečně někdo, kdo rozuměl anglicky) nám doporučila destinaci Rota. A tak jsme vyrazily k oceánu. Užívaly jsme si krásné prostředí u oceánu před odjezdem jsme se ještě vyrazily občerstvit a čekaly na autobus zpátky do Sevilly. Cesta byla velmi nepříjemná, paní řidička to s autobusem moc neuměla. Ve večerních hodinách jsme dorazily domů kde na nás čekala Bára. Poté přišla první pomoc pro Áďu kterou slunce velmi pohltilo. Zkoukly jsme další film z našeho maratonu a šly spát.
7. den – První den kdy jsme se probudily aniž by nám zazvonil budík, takže jsme se všichni sešly až v poledních hodinách. Chtěly jsme jít nakoupit jídlo, hlavně Ádě pro bílý jogurt na kůži a zjistily jsme že mají v neděli zavřeno. K obědu jsme improvizovaly a celý den odpočívaly. Áďa i když ji nebylo dobře si nenechala ujít dnešní fotbalový večer kdy místní Fc Sevilla hrála proti bílému baletu z Madridu. Nasála místní fotbalovou atmosféru, viděla na vlastní oči jedny z nejlepších fotbalistů dnešní doby. Večer jsme se sešly abychom si shrnuly první týden v Seville a začaly se těšit na další. Dobrou, příští týden!
8. den – Naše další týdenní sevillské dobrodružství začalo naplno hned v pondělí ráno. Město nás přivítalo sluncem, španělskou energií a spoustou nových zkušeností, které nás čekaly. Áďa s Bárou vyrazily na praxe jako každé ráno kolem nádherného stadionu Ramon Sanchez Pizjuan a zamířily rovnou na kliniku. Další týden a tím víc jsme si jistější ve své práci. Komunikace ve španělštině je výzva, ale díky vstřícnému kolektivu a troše pantomimy se vždycky domluvíme. Získáváme nejen odborné znalosti, ale i cenný pohled na to, jak zdravotnictví funguje v jiné zemi. Ivča s Barčou ráno také vyrazily do práce, kde na nás čekalo nemilé překvapení. Už minulý týden jsme si všimly, že jsou děti hodně nemocné a mají vyrážku/pupínky na obličeji, rukou a nohou. Po příchodu do školky, kdy jsme si s dětmi začaly hrát nám paní praktikantky řekly, ať na pár dětí radši vůbec nesaháme, protože mají nějaký virus, který tady teď řádí. Docela nás to zarazilo. Překvapil nás i přístup kterým to „řeší.“ Některé děti se snažili poslat zpět domů, ale hodně nechali ve školce, i přes to, že je vyrážka velmi viditelná a celkové chování dětí bylo jiné, protože hodně z nich dostalo teplotu. Po práci jsme si koupily pár surovin k obědu a spoustu ovoce a následně jen odpočívaly. Odpoledne jsme strávili doma a zpracovávaly jsme náročný víkend.
9. den – Druhý den praxe pro Áďu a Báru začal jako obvykle – včasný příchod do fyzioterapeutického centra, převlečení do pracovního a hurá na směnu. Bára pomáhala při cvičení s pacienty, asistovala při masážích a pozorovala terapeutické techniky. Pro Áďu to ale bohužel nebylo úplně příjemné dopoledne, bez zjevné příčiny jí otekly kotníky a během praxe ji to začalo dost nepříjemně tahat a bolet. Přesto se snažila fungovat naplno. Pro Ivču s Barčou začal den také jako obvykle. Do školky přišlo kvůli virusu opravdu málo dětí. Ráno si děti hráli v ranní místnosti a po 10 hodině jsme se šli rozdělit do tříd, jenže kvůli malému počtu dětí byla třída Ivči i Barči spojena. Po svačině si děti hrály venku na dvorku. Před obědem jsme si stále nezvykly na to, že se dětem nemyjí ruce. Snad se to někdy zlepší. Poté následovalo krmení a pomáhání u obědu a pak jsme šly s dětmi opět ven, kde jsme kontrolovaly, aby si neublížily na zahradních programench, které zde mají. Odpoledne jsme zůstaly doma a koukaly na národní tým proti USA. A potom přišla pohroma. Seděly jsme si takhle v obýváku, naše spolubydlící z Itálie odešly do práce a najednou jsme slyšely strašný hrčení vody. Přišly jsme do koupelny která je našich spolubydlících a tam hotové Niagarské vodopády ze stropu a jezero na zemi. Nad námi od našeho začátku pobytu totiž předělávají byt, tudíž museli přerušit vedení vody. Začaly jsme plašit, nevěděly komu zavolat. Naše vedoucí Carmen nám to nezvedala. Začaly jsme bušit na byt nad námi ale dělníci už tam nebyli. Zaťukaly jsme na sousedku ta na nás rovnou spustila španělsky. Bára mezitím běžela oznámit do školy tuto havárii. Voda začala téct i u nás v koupelně. Sousedi se k nám do koupelny chodili dívat jak kdyby jsme měly den otevřených dveří. Volali agentuře která v bytě pracuje ale ty samozřejmě maňana. Nějakým záhadným způsobem pak někdo na pohodičku přijel, my byli vyplašený a oni nám pouze říkali NO PROBLEM ONLY WATER. (pokud chcete vidět/vědět dejte vědět máme z toho sestříhaný vlog).
10. den – Další den, další zkušenosti a další lekce Barčiných nervů. Dopoledne jsme strávily na klinice. Dělaly jsme svoji práci už si sami přebíráme pacienty což je velmi obtížné na komunikaci. Dokonce k nám dnes přišla dětská pacientka což bylo velmi roztomilé. Na této klinice je velice fajn že každý den tam chodí skoro stejní pacienti tudíž už víme co po nás vyžadují. Do školky dnes přišlo jen 7 dětí. Myslely jsme si, že si je rodiče nechali doma, aby se vyléčily z virusu. Po chvíli nám paní praktikantka přes Google překladač řekla, že je zbytek dětí v Sevillském Aquáriu. Celý den jsme byli všichni spojeni v ranní místnosti, jak miminka tak naše starší děti. Když jsme šly s dětmi na dvorek bylo to úplně prima, protože jsme měly dohled nad všemi dětmi a každému jsme se mohly věnovat. Odpoledne jsme se všichni sešly na apartmánu, daly jsme si zasloužený oběd a okolo 6 hod jsme vyrazily ven. Došly jsme až k památce La Giralda, poté jsme se zde prošly, udělaly si pár fotek a zakončily jsme naši procházku výbornou zmrzlinou, která byla ve tvaru květiny. Doma jsme se rychle najedly a zakončily náš den u dalšího romantického filmu.
