2.4. 2019 – to je den, kdy jsme zjistily, že sny se mohou stát skutečností. Měsíc, který jsme strávily ve městě Kaunas v Litvě jsme si náramně užily! Chodily jsme zde na praxi do soukromé školky Kolping, kde jsme se setkaly s dětičkami už od 1 roku až po předškolní věk. V rodinném centru jsme se naopak setkaly s dětmi staršího školního věku a adolescenty z nefunkčních rodin, byla to zajímavá zkušenost. Užily jsme si především spoustu volnočasových aktivit s ostatními dobrovolníky z jiných zemí a místními přáteli. Tím myslíme například návštěvu tradičních litevských tanců (ten pocit, když se snažíte být neviditelní a chcete se kochat zajímavými tanci a nejednou tančíte a ani nevíte jak), piknik, výlety do jiných měst a poznávání místních památek, hradů a muzeí,… Také jsme zjistily, že už dávno nejsme tak obratné a sebejisté na lanové stezce v korunách stromů, kterou jsme nakonec úspěšně zdolaly! Nakonec snad jen dodat, že tradiční Zeppeliny, opravdu nechutnají jak naše skvělé bramborové knedlíky a hlavně, že to byl jeden z nejlepších zážitků vůbec. Kdyby jsme mohly jet znovu, určitě budeme první kdo stojí v řadě na letenky——> KAUNAS
Co to pro nás znamenalo být v cizině? V zemi, kde jsme slyšely pouze litevštinu? Co když nám nebudou rozumět? Ze začátku jsme měly velké obavy, jak se budeme domlouvat s lidmi, ale později se ukázalo, že jsme se bály zbytečně. Lidé k nám byli vstřícní, milí, hodní, když jsme potřebovaly pomoc, tak nám pomohli. Navštívily jsme různé památky v Kaunasu. Byly jsme se podívat v ZOO, která byla v jiných poměrech, než jsou u nás a zvířátka tam mají hrozné podmínky.
Jednoho krásného dne jsme vyrazily do hlavního města Vilniusu. Byl to velice náročný výlet. Prošli jsme si centrum. Navštívily jsme sídlo prezidenta, nejzajímavější památky, některé na tom největším kopci ze všech, abychom viděly nádherný výhled. Navštívili jsme i muzeum iluzí, kde jsme po takové turistice už opravdu myslely, že máme iluze. A aby toho ještě nebyl konec tak jsme se rozhodli, že pojedeme do Trakai. Je to hrad s velkým jezerem a menším přístavištěm, kde si lidé mohli půjčit šlapadlo, pramici nebo menší plachetnici za určitou částku.
Co nás tam překvapilo, že jsme viděly lidi, kteří postávají nahoru ulic a prodávají malé květiny, aby měli na jídlo. Trhalo nám to srdce, když jsme to viděly. A na druhé straně tu byli lidé, kteří mají hodně peněz a jsou elegantně oblečení, mají drahá auta. Střední vrstvu byste zde nenašli. Buď jsou tu bohatí lidé nebo chudí.
Myslíme si, že to byla dobrá zkušenost a kdybychom mohly zase někam jet, tak neváháme a jedeme znova.
