Kaunas (8. 5. – 28. 5. 2023)

  1. Týden

Týden uplynul jako voda a je na čase, abychom podali hlášení. V podnělí 8.5. jsme z letiště Václava Havla v Praze vyrazili přes Rigu v Lotyšsku nejprve do hlavního města Litvy Vilniusu a odtamtud do naší cílové destinace Kaunasu.

Na druhý den, jsme se vypravili na Kolpingovu univerzitu. Koordinátorka Dalia nás provedla univerzitou a k ní připadající mateřskou a základní školou. Vše působí velmi přátelským až rodiným dojmem. Sama Dalia o univerzitě mluví vždy jako o rodině. Jedná se o soukromé zařízení a tak všichni znají všechny. V prostorech určených pro mateřskou školu se nachází jedna třída (herna), jídelna s kuchyňkou, sociální zařízení uzpůsobené pro malé děti a speciální hudebně-výtvarná třída. O patro výš se nachází prostory základní školy. Jsou zde pouze tři třídy. Konkrétně je zde přípravná třída, první a čtvrtý ročník. Každý ročník má vlastní třídu ale během přestávky se všichni většinou sejdou ve společnenské místnosti, která je zároveň i hernou a jídelnou. Děti se učí základní předměty, jako například Litevštinu, Matematiku, Angličtinu, Výtvarnou, Hudební a Morální výchovu, Technologie, Znalosti o světě, Čtení a Sporty. Každý z učitelů má svoji specializaci. Vyučovací hodiny zde mají 30-45 minut, přestávky jsou dvacetiminutové a ve škole nezvoní. Děti zde společně snídají, svačí i obědvají.

V průběhu zbylých tří dnů, jsme na základní škole pozorovali průběh hodin, hráli jsme si s dětmi v herně během přestávek, aktivně jsme se zapojili do výuky sportů a byli jsme k ruce učitelkám, jimž jsme se snažili pomoci se vším co bylo potřeba. Díky tomu, že jsme si vše vyzkoušeli, jsme si mohli rozdělit povinnosti na následující dva týdny.

Samozřejmě jsme se vydali také poznat město, každý podle svého vkusu. Viděli jsme tak místní kostely a hrad, sportovní hřiště, která jsou přeplněná hráči basketballu, ale také místní hudební divadlo a muzikálové představení Mano puikioji ladi (My fair lady).

 

2. Týden

Další týden je za námi. V tomto týdnu jsme se již více zapojili do vyučouvání, a stali jsme se takovými asistenty pedadogů. Nejvíce užitečnými jsme se stali na hodinách matematiky, hudební a výtvarné výchovy, technologií a sportů.

Velice rychle jsme zjistili, že na hodinách matematiky, jsou žáci vzděláváni spíše názornou než-li čistě teoretickou formou. Žáci zde pacují se speciálními pomůckami. Některé připomínají stavebnice, jiná z pomůcek pak například vypadá jako metr z lega. Namísto běžných sešitů a učebnic, mají žáci speciální pracovní sešit.

Většina hodin hudební výchovy má velice podobnou strukturu. Děti se nejprve rozezpívají na písničce „Labas, labas, labas“ (Ahoj, ahoj, ahoj), v níž se mění různé slabiky a samohlásky. Na ineraktivní tabuli jsou pak obrázky, či úkoly k danému tématu. Např. řazení not do osnovy, nebo rozeznávání zvuků ptáků při logopedické hodině. Následuje rytmické cvičení (vytleskávání či hra na Orffův intrumentář), společní zpěv (každý ročník má určitou píseň, která se údajně každý měsíc mění) a zakončení hodiny opět písní, která poučuje o tom, že by si měl člověk zpívat a být šťatný.

Výtvarná výchova je oproti tomu na naše poměry poněkud neorganizovaná. Žákům se zde ponechává pomněrně volná ruka. Učitelka zadá téma a děti podle vlastního uvážení malují cokoliv k obecnému tématu (např. léto). Toto pojetí hodiny skutečně rozvijí dětskou fantazii a samostatnost v uchopení umění a estetického vkusu.

Výuka technologií je velmi prakticky pojatá. Děti jsou pomocí prezentace s „lego příběhem“ namotivovány. Následně dostávají tablety, na nich buď plní úkoly v nejrůznějších hrách (např. minecraft, roblox) nebo zde najdou návod k sestavení „robota“ dle motivačního příběhu. Pohyblivého robota následně sestavují ze speciálních lego stavebnic.

Výuka sportů je velmi jednoduchá. Děti se nejprve rozběhají a následně rozcvičí. Následuje hra s pravidly, či nějaký konkrétní sport. Výuka probíhá v prostorách sportovního muzea, konkrétně místího hřiště. Pokud je ale venku mokro, je výuka poněkud jiná. Probíhá v tělocvičně sportovního muzea, kde mají speciální herní konzoli, která se promítá na podlahu. Děti si tak mohou i uvnitř zahrát například virtuální fotbal (běhat, kopat či chytat vyrtuální míč).

Tento týden, jsme dětem také představili Českou republiku pomocí prezentace. Děti se tak dozvěděly, jak a odkud jsme přijeli, jaké je naše hlavní město, naše měna, naše řeč, kterou si i vyzkoušely a zdála se jim velmi zábavná. Také jsme dětem ukázali našeho pana prezidenta, česou vlajku a nejznámější český večerníček, konkrétně dva večerníčky (Krteček a Pat a Mat). Společně s dětmi jsme si tyto večerníčky i pustili.

 

Kromě školy jsme měli tento týden, nebo spíše víkend, možnost zažít a vidět oslavy města Kaunas.