Ahoj čtenářko/čtenáři,
rády bychom tě přivítaly u shrnutí naší stáže v Německu v Lebenshilfe. Rozdělení bylo jasné, jedna z nás šla do chráněné dílny mezi dospělé ( Terka ), a druhá šla do školky mezi děti ( Lucka ). Náš pobyt trval od neděle 11.06. do soboty 24.06. 2023.
1. týden
Můj první týden byl hlavně o poznání nového kolektivu. Jsem na montážích s kovem, ale dělá se tu prakticky vše. Od skládání látek, přes montování šroubků a různých součástek k tomu, tak kompletování boxů pro různé firmy.
Abych měla trochu zpestření a poznala i jiné klienty, kteří dochází do Lebenshilfe, tak jsem docházela na společné akce. V nabídce je např: Bowling – kam se dochází do GDZ centra ve městě, Rohllstuhl sport – což v překladu znamená sporty s invalidním vozíkem. Zprvu jsem netušila co si pod tím představit, ale nakonec z toho je individuální přístup k fyzicky handicapovaným jedincům. My jsme byli na procházce okolo celé budovy. Každý praktikant jsme vezl jednoho klienta. Nebo mají výuku psaní, čtení i počítání. Mimo tuto výuku, která je jednou týdně někteří dochází přímo do školy, která je také v budově. Na pohyb také nezapomínají. Jednou týdně je Zumba a Pilates. Tento týden byla i možnost jít ve čtvrtek na největší krušnohorskou pouť Kät. Spousta klientů tuto možnost využila a na ten den dostali volno. Moje skupina na montážích chodí vždy po obědě na procházku okolo budovy, aby se taky trochu hýbali. Každý klient si může vybrat 2 akce na které každý týden může chodit. V pátek jsem pro zpestření hrála na klavír.
Na montážích mám skvělý kolektiv jak vedoucí, tak klienti, ale i praktikant, který je tu déle než já. Všichni jsme si dobře sedli. I když u mě je trochu problém s dorozuměním tak se snaží každý mluvit pomalu, a nebo anglicky. Někdy je učím anglicky, někdy naopak česky. – Terka
–
První týden mi začal hned tím, že jsem se musela seznámit s prostředím, kolektivem, ale také veškerým personálem, abych věděla, kdy se má které dítě předat jakému logopedovi. Samozřejmě nesmím ani zapomenout na krásné přivítání hned po našem příchodu do Lebenshilfe, kde se nás hned ujal Herr Gross a Frau Polmer.
Mě se ujala hned po podepsání papírů ještě v budově Frau Polmer ( ředitelka školky ), která mě odvedla do její kanceláře, kde mi řekla pravidla a věci, které mám dodržovat, stejně jako mou pracovní dobu. Jakmile jsme si pravidla vyjasnily, tak mě odvedla do třídy, ve které byly dvě hlavní učitelky ( Eva a Undeene ), jedna pomocná ( Elena ) učitelka a jedna asistentka malého chlapečka ( Syndy ). Paní učitelky se mě mile ujaly a představily mě dětem. Některé děti si ke mně našly cestu rychle, ale také tam byly děti, ke kterým jsem si cestu hledala delší dobu. Přesto, že je dětí ve třídě 8, tak první týden byl nejvyšší počet 6. Moje aktivity se vztahovaly na pokyny, které jsem dostávala od učitelek. Byly to aktivity od uklízení, příprav snídaně, až po hygienu.
Každý den, jsme s dětmi chodily ven, ať to bylo jen na zahradu, kde si děti hrály na pískovišti, prolézačkách, houpačkách, trampolíně ( což byla mimochodem jedna z nejoblíbenějších aktivit ), nebo se projít ven po městě, nebo přírodou. V jeden určený čas, nebo alespoň jsme se toho času snažily vždy držet, jsme se vraceli zpět do třídy, kde už na nás čekal vozík s obědem. Děti šly vykonat potřebu, ale také si umýt ruce z venku. Poté usedly ke stolu, kde paní učitelka určila dítě, které roznese talířky, příbory a jídlo dětem. Poté poděkujeme za jídlo a popřejeme si dobrou chuť. Po dojezení si děti odnesou nádobí a jdou si umýt ruce a pusu. Jdou se převléct do pyžama, a jdou si lehnout do postele. Tam mi začíná pauza, která trvá cca 45 minut. Po mé pauze si jdu sednout do místnosti, kde děti spí, abych je tam hlídala, mezitím, co mají paní učitelky pauzu. Respektive jsem vlastně děti znovu uspávala, když se probudily. Ve čtvrt na dvě přišla paní učitelka, která děti vzbudila a poslala všechny do koupelny, a poté se převléct. Dvěma holčičkám jsem učesala a upravila vlasy. Poté si všechny děti vypily čaj a začaly postupně odcházet. Dvě děti si pravidelně vyzvedávalo taxi, které je odvezlo. Pro zbytek si postupně chodily rodiče, s tím, že poslední dítě většinou chodilo ve dvě, jako já jsem odcházela. Ve čtvrtek se ovšem harmonogram dne trochu pozměnil díky Kätu, což je jedna z velmi oblíbených aktivit pro milovníky poutí. Ve čtvrtek byla ale akce přímo pro děti a dospělé se zdravotním postižením od 10:00-12:00. Této aktivity jsme se také zúčastnily. Dostaly jsme razítko na ruku, a děti měly atrakce, které pro ně byly určeny paní učitelkou zdarma. Děti byly na různých autíčkách, menších horských drahách a dalších. Po dokončení poslední atrakce jsme šly zpět do školky, kam jsme přišly trošku později, takže děti v tento den šly spát později, takže se probouzely až v půl druhé. -Lucka
2. týden
Druhý týden byl o větší komunikaci s klienty, ale i zaměstnanci. Už jsem ztratila stud a s klienty i přes jazykovou bariéru komunikoval v kuse. Někdy byl problém ve slovní zásobě, ale vždy mi rozuměli správně. Harmonogram týdne je vždy stejný. Ráno přijdou všichni na půl osmou ranní. Přes rozhlas ohlásí začátek pracovního den. Aby se do jídelny všichni vešli tak snídani (9:00 – 9:30) mají rozdělenou do různých časů, Takhle to je u každé pauzy. Mezi snídaní a obědem (12:00 – 12:30) probíhá nejvíce akcí. Po obědě je pauza na kafe (13:30 – 13:45) a následně konec ve 14:5O, kdy znovu rozhlas ukončí pracovní den. Jeden den jsme měli menší oslavu, protože praktikant co tam semnou byl tak úspěšně zvládnul zkoušky, tak měli všichni radost. Tenhle týden mi utekl jako voda. Na rozloučení jsem přinesla jako dárek za ochotu a vstřícnost bonboniéru jak pro vedoucí mé stáže, tak pro klienty. – Terka
–
Druhý týden se vlastně harmonogram všeho opakoval. Akorát jsme chodily jen na zahradu kvůli horku, které bylo venku. S dětmi jsem si začala více rozumět a komunikovat více díky tomu, že jsem zjistila styl jakým mluví, a jak mi odpovídají a jak s nimi jednají paní učitelky. Musím říct, že jsem si tento týden užila více, protože jsem už věděla jak reagovat a s dětmi fungovat. Díky tomu mi to ale také rychle uteklo, a je na čase se s dětmi a pedagogickým sborem rozloučit. -Lucka
Závěr
Ze začátku jsem se hodně bála, že se nedokážu vůbec s nikým domluvit, ale nakonec vše dopadlo dobře. Překvapilo mě, že spousta zaměstnanců umělo aspoň trochu anglicky. Bylo milé vidět jejich pochopen, že mluvili kvůli mně pomalu, abych jim rozuměla. Byla to pro mě nová zkušenost a jsem moc ráda, že jsem dostala tu možnost vyzkoušet si úplně něco jiného. Přístup v České republice k hendikepovaným lidem je až někdy katastrofální. Zde to bylo úplně něco jiného. Pro mě velice příjemné poznání. Do budoucna vím, že tato práce není úplně pro mě, ale jsem ráda, že jsem to mohla zjistit právě zde. – Terka
–
S dětmi jsem si to moc užila a jsem velmi ráda, že mi byla poskytnuta tato příležitost, díky které jsem se dozvěděla, jak to funguje jednak v Německé školce, ale také celkově s dětmi, které mají zdravotní postižení. Byl to pro mě určitým způsobem občas boj, jak ve slovní bariéře, která sice za dva týdny nastala snad dvakrát, ale nastala, ale zvládla jsem to díky ohleduplnosti a trpělivosti učitelek. Jsem ráda, že jsem se dozvěděla, jak v některých situacích musím jednat, ale také čemu se vyvarovat.- Lucka
Tereza Hajdanková a Lucie Kučerová 2.D – PMP
