První den (23.4. 2024)
Okolo sedmé hodiny ranní jsme vyrazili školním autem do města Meppel v Holandsku. Cesta trvala necelých osm hodin. Po příjezdu do města nás v Meppel’s Inn přátelsky přivítal Bart van den Dolder a majitelé ubytování. Po ubytování jsme se odebrali na večeři do nedaleké restaurace a cestou jsme si prohlédli část malého cihlového města. V restauraci jsme se setkali se zbytkem členů Erasmu. Setkaní proběhlo hladce, večer jsme si velice užili.
Druhý den (24.4. 2024)
Po snídani jsme se vydali na exkurzi do nově postavené místní nemocnice (Isala Meppel), kde nás provázel manažer nemocnice. Byly jsme uchvácené odlišnostmi a vzhledem celého komplexu. Největší odlišnosti jsou v oblastech: vybavení, délky hospitalizace, vedení dokumentace (elektronickou formou) a celkového přístupu k nemoci (pobyt v nemocnici pouze při velkých potížích). Po skončení exkurze jsme šli na oběd a poté jsme vyrazili na procházku malebným městem. Počasí nebylo sice moc příznivé, ale i přesto jsme si vyzvedli kola a poté jsme se vydali společeně s p. Harmjanem do Berghorstu.
Třetí a Čtvrtý den (25-26.4. 2024)
Před desátou hodinou jsme se na kole dopravili do Berghorstu, cesta trvala necelou půl hodinu. Když jsme převlékli do uniforem, tak se nás sestry ujaly a ukázaly nám odpolední chod zařízení. Přihlíželi jsme sesterské práci a pomalu se rozkoukávali, abychom se později mohli zapojit.
Ráno jsme vyrazili již v 6:15h, cesta proběhla lépe než předchozí den. Ráno jsme se přidali k ranní hygieně a úpravě zevnějšku klientů. Narazili jsme i na anglicky mluvící klienty, což byla velice příjemná změna a konečně jsme si mohli trošku popovídat, jelikož ostatní mluví pouze holandsky. Dostali jsme se i k přípravě medikamentů a k následnému zapsání do dokumentace. Během pauzy jsme učili sestry česká slova a základní fráze a ony nás učily ty holandské. Sestry nás seznámily s administrativní prací, která probíhá digitálně v programu, jak v tabletech, tak na PC. V odpoledních hodinách jsme navštěvovali klienty ať už kvůli přípravě menší svačiny a kávy nebo kvůli prostému rozhovoru. Poté okolo třetí hodiny přišli před Berghorst zazpívat převážně děti, ale i dospělí. Zpívali holandskou hymnu a křesťanské písně kvůli zítřejší oslavě (27.4. 2024) narozenin holandského krále. Po celém dni jsme byly docela unavené, ale tohle bylo velice příjemné zpestření dne.
Pátý den (27.4. 2024)
V tento den po celém Holandsku probíhaly oslavy narozenin krále. Vše se ladilo do oranžové barvy, jelikož dynastie ze které pochází se jmenuje oranžsko-nasavská. Okolo deváté jsme došli do podniku, kde jsme si dali čaj, v uzavřené společnosti, protože jsme byli čestnými hosty starosty Meppelu. Následně jsme se přesunuli na nedaleké náměstí, kde započaly slavnosti. V doprovodu orchestru se zpívaly různé písničky mezi nimiž byla i národní hymna. Písně byly velice chytlavé, ačkoliv jsme nerozuměli ani slovu. Odpoledne jsme se rozhodli projít město, složitějším způsobem a to bez použití map. Došli jsme se k větrnému mlýnu a zkusili štěstí zda je otevřený. Měli jsme potíže s otevřením dveří, které měly zvláštní kliku. Jeden ze zaměstnanců si nás všiml a dveře otevřel. Následně nás provedl mlýnem a vysvětlil co a jak funguje, historii mlýna a sdělil nám legendu o městě Meppel. Nikdy bychom nevěřili že i taková maličkost jako je návštěva mlýna může přinést tolik radosti.
Den šestý (28.4. 2024)
Odpoledne nás vyzvedla p. Hetty i s její kamarádkou a vydali jsme se do města Zwolle. Navštívili jsme knihkupectví v bývalém kostele. Nejvíce nás zaujala velikost vnitřních prostorů. Knihkupectví mělo čtyři patra a veliký sortiment i anglické literatury. Po zaplacení nákupu jsme šli společně na kávu a zákusek. Nakonec našeho výletu jsme se podívali do Primarku a tím byl náš den u konce.
Den sedmí, osmý a devátý (29.4-1.5. 2024)
Během těchto dnů jsme měli praxi. Pomáhali jsme sestrám s ranní hygienou klientů a pozorovali je při přípravě ranní medikace. Snažili jsme se komunikovat s klienty i přes již zmíněnou jazykovou bariéru to bylo složité. Nejvíce se dorozumíváme gesty, posunky a v málo případech i jednoduchými anglickými výrazy. Poté následuje krátká pauza na kávu po níž se pokračuje v péči o klienty, což znamená prostý rozhovor, příprava občerstvení dle přání klienta a občas i administrativa. Před dvanáctou hodinou, když je čas oběda, tak některým klientům pomůžeme se sebeobsluhou u jídla a ty další doprovodíme do jídelny, kde společně obědvají. My se však v tento čas přesouváme také na obědovou přestávku. Po obědě se někteří klienti ukládají k odpolednímu spánku, ale to až po polední medikaci. Odpoledne klientům uvaříme čaj nebo kávu a doplníme ji sušenkou. Tímto je náš den skoro u konce a po administrativní činnosti sester odcházíme domů.
Den desátý a jedenáctý (2-3.5 2024)
Ve čtvrtek jsme dopoledne pracovali na zadané práci a odpoledne jsme šli do města na procházku a poté nakoupit suroviny na večeři. Dostali jsme nápad udělat těstovinový salát. Na tuto večeři jsme pozvali i p. Barta, byl to podařený večer, kde jsme rozebírali různá témata. Na závěr večera jsme dostali pochvalu za přípravu jídla a celého nápadu s pozváním.
Páteční odpoledne jsme strávili ve Staphorstu což je vedlejší město. Společně s Lidy jsme si vyzkoušeli stipwerk, je to tradiční technika tečkování sloužící ke zdobení věcí. Jako suvenýr jsme si z dílny odnesli námi nazdobený deník. Naše cesta pokračovala do místního muzea, kde jsme se seznámili s dřívějším životem obyvatel Staphorstu. Po ukončení prohlídky jsme se vrátili do Meppelu.
Den dvanáctý (4.5. 2024)
V tento den jsme s p. Hetty a p. Mieke vyrazili do Giethoornu, který je přezdívaný Nizozemskými Benátkami. Městem protékají vodní kanály, takže hlavním dopravním prostředkem jsou loďky. Před začátkem plavby po městě jsme si dali kávu a následně jsme nastoupili na loď. Plavba trvala asi hodinu během které nám kapitán říkal o zajímavostech a historii města. V průběhu jsme si všimli krás místní přírody. Po skončení plavby jsme se odebrali do muzea zaměřeného na způsob života a historii tamějších obyvatel podobně jako ve Staphorstu až na některé rozdíly, např. lodní přeprava dobytka, svatebčanů, zesnulých i pozůstalých. Lodě se zde využívají zkrátka pro všechno. Nakonec jsme se porozhlédli po suvenýrech, pár jich koupili a jelo se nazpět. Návštěva Giethoornu se nám velice líbila a den jsme si moc užili.
Den třináctý (5.5. 2024)
V dopoledních hodinách jsme se byli projít po městě, které bylo pusto prázdné, kvůli dnešnímu státnímu svátku (Den osvobození). Zbytek dne nebyl o nic zajímavější, strávili jsme ho v Meppel’s Innu a dodělávali jsme co bylo potřeba.
Den čtrnáctý, patnáctý a šestnáctý (6-8.5. 2024)
V pondělí jsme spolupracovali s personálem, který zajišťuje aktivity pro klienty. Dopoledne jsme pomáhali se sebeobsluhou a úklidem domácnostmi klientů (mytí nádobí, příprava svačiny, káva atd.). Některé klienty jsme vzali ven na procházku. Na přání jedné klienty jsme navštívili místní zoo. Zaujalo nás, že v zoo se o zvířata starali převážně lidé s různým handicapem jako je např. Downův syndrom. Po návratu z procházky jsme se přesunuli do klubovny, kde jsme společně s klienty vyráběli přání k narozeninám na prodej. Výdělek z nich se používá na další aktivity a výlety pro klienty.
Úterý a středa probíhali stejně jako naše předešlé dny v Berghorstu. Začínali jsme ranní hygienou a ranní medikací. Poté jsme připravovali svačiny, kávu a u toho si povídali s klienty. Odpoledne jsme chodili za klienty na individuální rozhovor, ptát se zda je něco netrápí a nechtějí se o tom pobavit. Tyto dny už jsme byly zapojeny více do práce, jelikož už jsme si byly jistější tím co děláme a sestry nám více důvěřují.
Den sedmnáctý (9.5. 2024)
Dopoledne jsem se věnovali zadané práci. Vypracovávali jsme prezentaci o zdravotnictví v Holandsku. O jeho rozdílech, výhodách, nevýhodách atd. Na konci dne jsme vyrazili na prohlídku muzea v Meppelu. Naše návštěva byla soukromá, doprovázela nás pouze p. Mieke, která v muzeu pracuje. Mieke je historičkou umění, a tak nám sdělila spoustu zajímavých informací o jednotlivých dílech a jejich autorech. Díky těmto informacím jsme lépe porozuměli jednotlivým expozicím a významu děl.
Den osmnáctý (10.5. 2024)
U snídaně jsme dostali nápad navštívit jiné město, konkrétně město Zwolle. Nasedli jsme na autobus a vyrazili jsme si užít den. Poté co jsme se vrátili jsme dokončovali a upravovali zadanou prezentaci.
Den devatenáctý (11.5. 2024)
V sobotu ráno jsme vyrazili spolu s p. Bartem a jeho ženou do Keukenhofu. Cesta trvala něco přes dvě hodiny, ale i tak se to vyplatilo. V zahradě nebylo už moc květin, jelikož už bylo pozdě, některé květiny už byly odkvetlé. Ale i přesto toho bylo dost k vidění a i ten zbytek co tam kvetl byl nádherný. Zahrada hrála všemi barvami. Prošli jsme skoro celý areál botanické zahrady, viděli jsme spoustu rostlin a velký flašinet, jehož hudba se rozléhala po celém okolí. Na konci slunečného dne plného zážitků jsme se vydali zpět do Meppelu. Celý den byl báječný a měli jsme příležitost více poznat p. Bárta a jeho ženu Janet.
Den dvacátý (12.5. 2024)
V dopoledních hodinách jsme měli naplánovaný výlet s Mieke do Drents Muzea v Assenu. Viděli jsme spoustu krásných výtvorů od světoznámých umělců. Po celou dobu návštěvy muzea nás doprovázela příjemná atmosféra prostředí. Během prohlížení si obrazů a ostatního umění nám Mieke vysvětlila skrytý význam obrazů a techniky, kterými byli vytvořeny. Dozvěděli jsme se mnoho nového a zajímavého. Součástí vstupenky byl i vstup do expozice panenek a domu pro panenky. V této části jsme my byli panenkami a prostory byly domečkem pro nás, vše bylo v životní velikosti. V domě byl vyobrazený život v minulosti v době 18. stol. Následně jsme se po krátké procházce po městě dostali ke galerii, kde byly obrazy bývalé studentky Mieke. Bylo fajn strávit nějaký čas s Mieke den byl velice poučný a byla i zábava.
Den dvacátý první a dvacátý druhý (13-14.5. 2024)
V pondělí jsme pracovali od devíti, protože jsme byly znovu přidělené k personálu, který pomáhá klientům s chodem domácnosti a spravují pro ně aktivity. Jelikož už to bylo naše druhé pondělí v tomto režimu, tak už jsme věděli co nás čeká. Avšak si pro nás sestry připravily překvapení, kterým bylo vyzkoušet si na vlastní kůži tradiční kroj Staphorstu. Vzpomínka to bude až do konce života, ale znovu už bychom to na sobě mít nechtěli, protože sukně i ponožky hrozně kousaly a bylo v tom hrozné vedro.
V úterý jsme pracovali jako klasicky dle denního harmonogramu. Ranní medikace, hygiena, občerstvení pro klienty, rozhovor s klienty a individuální péče o každého přiděleného klienta. Na konci pracovní doby se s námi personál rozloučil, popřáli nám štěstí do života a studia. Pak už jsme si jen zamávali a jeli jsme nazpět do Meppelu.
Den dvacátý třetí (15.5. 2024)
Dopoledne jsme se připravovali na prezentaci, jak psychicky, tak fyzicky, která nás čekala ve 14h na radnici v Meppelu. Okolo jedné hodiny jsme vyrazili na radnici, kde jsme v hlavní hale čekali na ostatní včetně starosty. Po příchodu ostatních jsme se usadili do zasedací místnosti, kde jsme měli prezentaci a proslov k ní. Prezentaci jsme úspěšně zvládli a následně nám byly slavnostně předané certifikáty o účasti stáže v Holandsku. Udělali jsme si společně s panem starostou fotky na kterých nesměl chybět ani samotný král Nizozemska (na obraze za námi, viz foto). Předali jsme tašky se sladkostmi a různými pochutinami z ČR včetně tulipánů, které Hanka vyrobila. I zde jsme se se všemi rozloučili až na Bárta, kterého jsme pozvali na limonádu, hezky jsme si popovídali o celém průběhu stáže. Ačkoliv byl den stresující, tak to nakonec všechno dobře dopadlo.
Den dvacátý čtvrtý (16.5. 2024)
Brzo ráno jsme dobalili, co bylo potřeba a vyrazili jsme na vlak. Cesta byla velice zdlouhavá a náročná, ale nakonec jsme dorazili v pořádku do cílové destinace, kde už na nás čekali rodiče, kteří si nás převzali a dovezli bezpečně domů. Tímto je náš blog o našem dobrodružství u konce. Během pobytu v Holandsku jsme nasbírali mnoho nových zkušeností a více jsme se osamostatnili. Na paměti nám však navždy zůstanou i nezapomenutelné zážitky a vzpomínky, které jsme měli možnost díky tomuto projektu zažít. Tímto děkujeme všem, kdo nám umožnili být součástí této stáže, moc si toho vážíme…
Vanesa a Hanka
