Účastníci mobility: Mgr Babáková Martina, DiS., učitelka sociálního oboru, Mgr. Marta Gašparínová, učitelka ANJ, Miloslava Hanzlíčková, DiS., odborná zdravotnická učitelka, Mgr. Koubová Radka, DiS., odborná zdravotnická učitelka, Mgr. Vladimíra Müllerová, odborná zdravotnická učitelka, Mgr. Gabriela Vlasáková, učitelka ČJL a OBN
Aktivita: Stínování na pracovišti
Partner: ROC Drenthe College
Cíl: stínování pedagogů ve výuce, jednání se zahraničním partnerem
Obsah:
Pondělí 3. 10. 2022 – vstupní návštěva, seznámení s prostory celé college, návštěva zdravotnických pracovišť
Úterý 4. 10. 2022 – seznámení se vzdělávacím systémem zdravotníků v Holandsku, stínování ve výuce sociálních a zdravotnických předmětů
Středa 5. 5. 2022 – stínování ve výuce sociálních a zdravotnických předmětů
Průběh stáže:
Naše cesta do Holandského Meppelu začala v ranních hodinách první říjnové neděle. Krajina za okny našeho služebního vozu se postupně měnila až jsme dojely k zeleným holandským pláním. Cesta nám příjemně uběhla a byl čas se ubytovat v naší cílové destinaci – Meppel’s Inn. Ještě téhož večera jsme se setkaly se zástupci Nadace pro spolupráci měst Meppel – Most. Navečer jsme stihly projít nejbližší okolí, které nás na první pohled doslova okouzlilo.
V rámci prvního pracovního dne mobility jsme měly možnost seznámit se s holandským vzdělávacím systémem, řadou místních pedagogů, ale i zapojit se do výuky na Drenthe College. Vzhledem k připravenému programu měly všechny naše pracovní dny podobný charakter. Stínování probíhalo v teoretické i praktické výuce zdravotnických a sociálních předmětů v různých třídách i úrovních studentů. Díky stínování jsme měly příležitost sledovat nejrůznější pedagogické postupy, metody či využívání moderních technologií ve výuce. Měly jsme možnost být přítomny mnoha praktickým i teoretickým hodinám ošetřovatelství, dále kurzu psychologie a komunikace, ale i např. výtvarné výchově, kde se sociální obory učí práci s různými materiály jako formu zaměstnávání seniorů. Rovněž to byla vhodná příležitost pro rozhovory s pedagogy i studenty a vzájemnou výměnu zkušeností. V neposlední řadě jsme byly seznámeny se způsobem hodnocení a zkoušení studentů. Velmi zajímavé pro nás bylo též srovnání přístupu samotných studentů k výuce v ČR a Holandsku, dále využívání různých odborných výukových pomůcek či používání jednotných standardů ošetřovatelské péče a nácvik dovedností podle nich.
Volné odpolední hodiny jsme pak věnovaly poznávání centra města, památek a neodolaly jsme ani ochutnávce místní kuchyně. Naši průvodci nám rovněž zprostředkovali prohlídku několika vzdělávacích institucí a zdravotnických zařízení přímo v Meppelu i jeho blízkém okolí. Navštívily jsme domov pro mentálně handicapované – De Reiger, místní katolický kostel, který slouží zároveň jako komunitní centrum, nebo mateřskou a základní školu Kornalijn. V odpoledních hodinách jsme navštívili i domov pro seniory a pro pacienty s demencí v blízkém městečku Steenwijk, které zároveň slouží jako výuková pracoviště zdravotnických oborů Drenthe College. Krásným kulturním zážitkem byla také večerní komentovaná prohlídka muzea, které vzniklo v budově staré radnice. Poslední odpoledne nás čekal kouzelný, i když trochu větrný, výlet do Giethoornu, ne nadarmo přezdívaného jako „holandské Benátky“, a plavba lodičkou po místních kanálech.
Návštěvu holandského Meppelu jsme zakončili příjemnou pracovní večeří s našimi průvodci i představiteli organizace. Předmětem večerní konverzace bylo mimo jiné zhodnocení našeho pobytu i budoucí spolupráce.
Vzdělávání v Holandsku
Předně je nutné podotknout, že vzdělávací systém v Holandsku se od toho, který známe, značně odlišuje. Školní docházka je v Holandsku povinná do šestnácti let a je rozdělena do několika stupňů: preprimární (2-4 roky), primární (4/5 – 12 let), sekundární (12 – 16/18 let), terciární vzdělání. Sekundární vzdělání se přitom dělí do různých úrovní a žáci jsou zapisováni na základě svých schopností. Konkrétně se sekundární vzdělávání dělí na přípravné střední vzdělání (VMBO), které kombinuje praktické a teoretické vzdělání, dále vyšší všeobecné vzdělání (HAVO), které zpřístupní studentům úroveň HBO (vyšší odborné vzdělání) a konečně přípravné vědecké vzdělání (VWO), které je přípravou pro budoucí studium na univerzitě (WO). Jednotlivé úrovně sekundárního vzdělávání nejsou vzájemně prostupné, jak jsme zvyklí, ale nabízí jistou formu „nástavbového vzdělání“, aby studenti mohli případně pokročit na další úroveň vzdělávání.
V rámci holandského sekundárního vzdělání také neexistuje maturitní zkouška, jak ji známe. Studenti holandských středních škol ovšem skládají povinnou zkoušku z matematiky a holandštiny (na vyšších úrovních rovněž z angličtiny) v průběhu svého studia, a to ve chvíli, kdy se na ni cítí být připravení. Obecně je vzdělání v Holandsku výrazně individualizované, a nadto působí často velmi neformálně.
Značný rozdíl je i v hodnocení studentů. V holandském vzdělávacím systému totiž nejsou studenti hodnocení v průběhu výuky známkami jako v Čechách. Celý školní rok je rozdělen do čtvrtletí po deseti týdnech, v nichž probíhá výuka a jeden týden je vyhrazen pro složení zkoušek z jednotlivých vyučovaných předmětů. Během výuky daného předmětu tak dostávají studenti zpětnou vazbu od učitelů výhradně prostřednictvím slovního hodnocení.
Našla by se i řada dalších rozdílů. Většina studentů se do školy dopravuje na kole, a to nejen díky všudypřítomnému rovnému terénu, ale i kvůli tomu, že převážná většina studentů navštěvuje školu ve svém okolí. Během rozhovorů s místními učiteli a studenty jsme se dozvěděly, že v Holandsku nejsou běžné ubytovací služby (internáty) pro studenty naopak jsou výjimečně nabízeny pouze studentům, jejichž rodiče pracují na lodích. Neméně fascinující pro nás bylo sledovat využití digitálních technologií ve výuce. Krom interaktivních tabulí, které jsou běžné i u nás, jsme se setkaly s vysokou mírou využití vlastních notebooků/tabletů, které si studenti nosí do výuky a společně s jejich využitím vytváří např. prezentace nebo používají digitalizované verze učebnic. Digitalizace ovšem není běžná pouze ve školství, ale i ve zdravotnických zařízeních, kde např. klasické papírové karty pacientů již neexistují.
Nešlo si nevšimnout i jistých podobností mezi naším a holandským systémem vzdělávání. Stejně jako u nás tvoří studenti třídy průměrně po 25 studentech a na některé předměty bývají rovněž rozděleni na polovinu. Třídy byly podobně vybaveny a stejně jako u nás se u studentů zdravotních oborů klade důraz na získávání odborných znalostí a zkušeností přímo z praxe.
Rády bychom poděkovali všem zúčastněným za bezvadnou organizaci a příjemnou atmosféru v průběhu celého našeho pobytu v Meppelu. Závěrem musíme dodat, že naše cesta byla obohacující a inspirativní nejen po stránce profesní, ale i osobní.
