Den 0
V sobotu 9. března jsme odlétali za doprovodu pana učitele Flaxe do Irska. Let nabral z technických důvodů dvouhodinové zpoždění, ale nakonec jsme po dalších dvou a půl hodinách přistáli v Dublinu. Zde na nás čekal Con, ředitel společnosti, která nám tuto stáž zrealizovala. Kvůli zmíněnému zpoždění nám nezbyla jiná možnost, než počkat na pozdější autobus. To nám dalo spoustu času na letišti, kde nás Con pozval na večeři. Poté nás vyprovodil k autobusu, ve kterém nás čekala tříhodinová cesta. I přes nepříznivé prostředí autobusu jsme se nakonec po deváté hodině dopravili do Dungarvanu, kde na nás již čekala oblastní manažerka Orla a naše hostitelské rodiny. Někteří z nás si dali menší večeři, jiní byli cestou tak znavení, že si rovnou šli lehnout.
Den 1
Vzhledem k tomu, že náš pracovní týden začínal až v pondělí, měli jsme ještě jeden den volný. Ráno po snídani většina z nás již měla příležost si s jednotlivými členy hostitelských rodin více promluvit. Někteří z nás dokonce měli to štěstí, že sdíleli domácnost ještě s dalšími studenty z jiných zemí. Odpoledne jsme si s panem Flaxem vyšli na procházku po městě. Potkali jsme přátelského místního, který byl tak milý a provedl nás těmi nejzajímavějšími místy Dungarvanu. Vyznal se i v místní historii, takže jsme se jak o městě, tak i o Irsku jako takovém něco málo přiučili. Cestou nám vyhládlo, proto jsme neváhali a vyzkoušeli místní pobočku řetězce McDonald’s. Nakonec jsme vyprovodili pana Flaxe do jeho hotelu a rozloučili se s ním, jelikož další ráno odlétal zpět do Česka. Po šesté hodině jsme se vrátili ke svým hostitelským rodinám, kde jsme si dali večeři, strávili trochu času s naší hostitelskou rodinou a šli si lehnout, abychom načerpali dostatek energie na náš první pracovní den.
Den 2
(Kačí)
V pondělí jsme všichni měli svůj první den v práci. Měla jsem to štěstí, že mě Orla zavedla na mé pracoviště jako první. Podle mojí preference jsem byla umístěna v leisure centru „The Park Hotel.“ V práci mě všichni vřele přivítali. Už od té chvíle jsem usoudila, že zde bude panovat velice přátelská atmosféra. Všechno proběhlo skvěle. Provedli mě tak nějak vším, co byla potřeba udělat. Pro jeden den to však bylo až příliš informací najednou, takže než jsem došla domů, tak jsem polovinu věcí stihla zapomenout, ale jak se říká: „Žádný učený z nebe nespadl.“ Když jsem přišla domu, zašla jsem za svojí host ségrou, která do Irska přiletěla z Německa na pár týdnů do školy, a povídaly jsme si asi 3 hodiny vkuse. Nejen to mi pomohlo nemyslet tolik na to, že jsem pryč od své rodiny a celkově mi to pomohlo se dostat přes stesk, který jsem těch prvních pár dní cítila.
(Terka, Matěj)
Poté, co nás Orla zavedla na naše pracoviště, kterým byla místní restaurace a bar „The Local“, jsme se seznámili s našimi spolupracovníky tak rychle, že jsme většinou nestihli pochytit ani jejich jména. Už když jsme dorazili, byla na místě další dvě děvčata, u nichž bylo na první pohled očividné, že jsou to studentky z jiné země, které zde též byly na stáži. Byly nám zadány jednodušší úkoly, které jsme do chvíle splnili. K našemu překvapení se za námi vrátila Orla. Po domluvě Orly a našeho zaměstnavatele jsme byli požádáni, zda bychom se nemohli do práce vrátit až k odpoledním hodinám, jelikož zde pro nás v tuto chvíli nebyla žádná volná práce. Usoudili jsme, že to bude asi ta nejlepší možnost. Navrátili jsme se proto na pár hodin k našim hostitelským rodinám, kde jsme si alespoň stihli dát oběd. Vrátili jsme se před třetí hodinou. Restaurace zatím byla stále poloprázdná, tak jsme se alespoň pokusili o konverzaci se spolupracovníky, které jsme potkali až tehdy. I přes všechnu naší snahu se nám nezdařilo navázat rozsáhlejší konverzaci a mezi námi a našimi spolupracovníky houstlo napětí. Když se restaurace zaplnila, odebrali jsme se ke kuchyni, odkud jsme roznášeli jídla zákazníkům a následně odnášeli špinavé nádobí zpět do kuchyně. Nakonec jsme byli propuštěni dříve a po osmé hodině jsme již byli zpět u svých hostitelských rodin.
(Nela)
Po dlouhé noci plné nervozity nad mým prvním dnem v práci jsem pro jistotu vstala dříve, než byla potřeba. Čas jsem strávila se svojí host mamkou Marion. V devět hodin jsme vyrazily za Orlou. Nakonec jsem zjistila, že se nebylo čeho obávat. Práce byla skvělá, všichni byli moc milí a vysvětlili mi, co ode mě budou potřebovat, co mám udělat a popřípadě i jak to mám udělat. Nedostala jsem příliš namáhavou práci, z většiny jsem uklízela stoly, leštila skleničky a umývala příbory. Když jsem se vrátila domů, Marion mě provedla svým ranchem, ve kterém chová koně. Zjistila jsem také, že nedaleko se také nachází malý rybníček s kachnami. Den to byl nad míru vyčerpávající a nohy mě bolely jako čert, ale i přesto jsem se těšila na další den.
Den 3
(Kačí)
V úterý byl můj druhý pracovní den, kdy jsem si stejně jako ten první prošla takové ty nejdůležitější věci, které se musím naučit. Zvládla jsem udělat první test vody v bazénu úplně sama, což byl asi ten den můj největší úspěch. Ačkoliv to nebylo nějak obvzlášť těžké, tak i přesto jsem měla radost z toho, že jsem to zvládla. Zbytek dne v práci byl jinak vcelku poklidný.
(Terka, Matěj)
Ráno jsme vstali s doměním, že znovu půjdeme do práce od tří hodin do devíti, jak nám bylo řečeno. Během dopoledne nás však kontaktovala Orla s informací, že náš zaměstnavatel usoudil, že jsme první den pracovali nad míru očekávání, a tak nám nabídl volno. Proto jsme se společně vydali do města prozkoumat námi ještě neprozkomaná zákoutí Dungarvanu a jeho obchody.
(Nela)
Dnes už jsem nevstala tak brzy, jako předešlý den. Dokonce jsem ani nesnídala doma, ale až v práci. Pracovala jsem v kuchyni, takže mne znovu čekalo umývaní a utírání příborů, ale nebyla to špatná práce. Když jsem se zapovídala s jedním z kuchařů, zjistila jsem, že je původem z Polska. I přesto, že jsem měla svůj oběd, tak mi nabídli oběd v práci. Z toho jsem byla příjemně překvapená.
Poté, co Kačí a Nela skončily v práci jsme šli všichni společně na procházku do města a povídali si o našich dosavadních zkušenostech v práci a v rodinách. Na několik hodin jsme skončili na lavičce v parku, kde byla příjemná atmosféra. Na závěr dne jsme se vydali na místo, odkud si nás postupně vyzvedly naše hostitelské rodiny.
Den 4
(Kačí)
Ve středu se úplně nedělo nic nového. Práce proběhla tak, jak měla a tak jako doposud jsem se v ní bavila. Vzhledem k tomu, že se většina lidí připravuje na neděli, kdy je den sv. Patrika, tak nikdo nemá příliš času na cvičení, což znamenalo klidný den pro mě. Po práci jsem si doma dala večeři a připravovala se na „Social evening“, který nás dnes čekal.
(Terka, Matěj)
Stejně tak jako v úterý nám bylo nabídnuto volno. Přemýšleli jsme, jak strávíme den. Nakonec nám Terky host mamka June nabídla, že nás může vzít do Waterfordu a následně zpátky, protože má s dcerou cestu kolem. Neváhali jsme ani chvíli. Když nás June vysadila ve Waterfordu, tak jsme chvíli bloudili, ale nakonec jsme se dostali do centra města. I přesto, že podle June je ve Waterfordu „větší vyžití“, tak nám o nepřišlo o tolik jiné než v Dungarvanu. Naobědvali jsme se v místním McDonaldu. Nakonec jsme narazili na nádherné knihkupectví s kavárnou. Naneštěstí nám nezbyl dostatek času, než nás June vyzvedla na její cestě zpátky.
(Nela)
Středa nebyla tolik jiná než ostatní dny. Nohy mě sice bolet nepřestaly, ale už jsem si na to začla zvykat. Dobrou zprávou bylo, že snídaně i oběd byly opět fenomenální, tak jsem usoudila, že mám o jednu věc navíc, na kterou se můžu těšit.
Večer nás čekal již zmiňovaný „Social evening“ v místním baru „The Anchor“, kde jsme se sešli s Orlou a s francouzskými studenty, kteří do Irska přiletěli se stejnou agenturou, abychom si vyměnili své zkušenosti. Ukázalo se, že francouzští studenti ale nejsou tak zdatní v komunikaci v angličtině, jako my, tudíž jsme nenašli společnou řeč. Orla se tedy ujistila, že je vše v pořádku a nechala nás, abychom večer pokračovali vlastní cestou. Poté, co jsme zjistili místní cenu za colu, jsme byli rádi, že přestalo pršet a vydali se na procházku po městě.
Den 5 – Všechno nejlepší Kačí!
(Kačí)
Dnešek pro mě byl velkým dnem, jelikož jsem slavila své 18. narozeniny. Ikdyž přede mnou byl den jako každý jiný, čekalo na mě dost překvapení. Ráno před prací mě zavolala host mamka do kuchyně, kde byl nachystaný dortík se svíčkami. Všichni mi popřáli a já hned věděla, že dnešek bude úžasný. V práci mi také všichni přáli, dokonce jsem dostala překvapení v podobě toho nejchutnejšího čokoládového dortu. Na straně měl pár jahod v čokoládě a makronky. Skončila jsem o trochu dřív a šla za mojí host ségrou ke škole, než jí skončí výuka. Po cestě domů jsme se společně s ní zastavily v místní kavárně, kde jsme si popovídaly o našem dni. Jak si jednou začneme povídat, těžko se přestává, proto jsme také propovídaly celou cestu domů.
(Terka, Matěj)
Pro Terku nezačal den úplně nejlépe. Nebylo jí psychicky nejlíp, pomohla jí až její host mamka, která ji vzala na procházku do nedalekého lesa a poté do Starbucks. Matěj měl také v plánu jít na procházku, ale není úplně ranní ptáče, tak jí nestihl. Od tří hodin nás čekal druhý den v práci, který nám připadal mnohem lepší, než ten první. Terka strávila většinu času v kuchyni, kde jí zaučoval moc milý kuchař, který je (jak Terka později zjistila) z Polska, tak rychleji našli společnou řeč. Rozhodně by je však příště mela předem varovat, protože se během prvních dvou hodin stihla dvakrát říznout. Matěj byl zrovna tam, kde ho bylo potřeba, později pak sloužil jako hlavní roznašeč jídla z kuchyně k zákazníkům. Den utekl vcelku rychle, z práce jsme byli propuštěni chvíli před devátou.
(Nela)
Ráno jsem napsala Kátě přání k narozeninám a vydala se vstříc dalšímu dni v práci. Tam jsem si povídala se svými spolupracovníky a pořád slýchala o tom, jak je to rušný podnik, že si mám počkat na zítřejší den. Za hřeb dnešního dne jsem usoudila nezvyklé hosty v podobě jeptišek. Zbytek dne byl klidný a v podstatě stejný, jako ty předchozí.
Den 6
(Kačí)
V pátek jsem měla možnost se seznámit i se zbytkem týmu, který se též skládal z milých lidí. Dostala jsem i svoje vlastní tričko s logem volnočasového centra hotelu, takže jsem se stala „oficiálním“ členem týmu. Jako včera jsem skončila o trochu dříve, a protože byl překrásný den, převlékla jsem se a vyrazila na procházku do města. Nakonec jsem skončila v místním Starbucksu, kde jsem sepsala svoji část blogu za posledních pár dní.
(Terka, Matěj)
Dnešek jsme usoudili jako prozatím nejlepší den v práci. Na naší směně se vyskytlo spoustu nových tváří, které nám výrazně zlepšily pracovní prostředí. Jelikož se očekávala odpolední špička, byla kuchyň zaplněná lidmi. To nám ale nezabránilo najít si a poptat se po nějaké práci. Když bylo vše připraveno a špička ještě nepřicházela, poklidili jsme společnými silami místo s kuchyňkou, kam si zaměstnanci chodí odpočinout a najíst se o svoji pauzu. I za to jsme byli odměněni tím, že jsme z práce odešli o dost dřív. Pro Matěje to byl jeho poslední odchod, protože byl od dalšího pracovního dne kvůli své nespokojenosti s pracovním prostředním přeřazen do restaurace, kde pracuje Nela.
(Nela)
Dnešek byl blázinec, ale zvládla jsem to. Nezastavila jsem se skoro do tří hodin, ale trocha zábavy v tom ruchu taky byla. Když jsem přijela domů, sprcha se stala mým nejlepším přítelem. Potřebovala jsem si odpočinout. Naštěstí před námi byl víkend. Už v pátek jsme se domluvili na tom, že se druhý den sejdeme, proto bylo nejlepší jít si lehnout a pořádně se vyspat.
Po sedmé hodině jsme se sešli, abychom oslavili náš první přežitý pracovní týden.
Den 7
V sobotu jsme se kolem druhé hodiny sešli s plánem společného oběda. Chtěli jsme chvíli strávit ve městě a počkat, až otevře místní Domino’s, které sídlí na okraji města. Naštěstí jsme včas zjistili, že nabízí pouze jídlo s sebou. Vzhledem k tomu, že lilo jako z konve, jsme přehodnotili svoje plány a znovu jsme skončili v McDonaldu. Tam jsme zároveň počkali, až se déšť zmírní, abychom se dostali domů nepromočení až na kost. Pak jsme tedy vyrazili vstříc svým domovům (byli jsme promočení až na kost, když jsme dorazili). Káťa, Terka a Matěj se usušili, načerpali svojí sociální baterku a večer vyrazili do kina na film „Duna: Část druhá“. Z filmu i z kvality kinosálu byli unešení. Poté už i je čekal zasloužený spánek.
Den 8
Na den svatého Patrika jsme si naplánovali výlet do Waterfordu, protože nám bylo řečeno, že se zde má konat průvod větší než v Dungarvanu. Bohužel Terka byla v sobotu tak promočená, že z toho onemocněla a tudíž jí den krátily filmy a seriály. My jsme se z Dungarvanu vypravili s několika dalšími studenty z jiných zemí, ale v samotném Waterfordu jsme šli každá skupinka svou cestou. Zamířili jsme k místu, kde začínal průvod. Průvodu se zúčastnilo několik sportovních klubů, spolků, dokonce i motorkářů. Samotný průvod však nesplnil naše očekávání. Cestou z průvodu jsme si koupili snad z nejhoršího podniku, kde prodávají kebab, protože nikde jinde, kde ho prodávají, neměli ještě otevřeno. Poté jsme ještě prolezli několik obchodů a vydali se na autobusovou zástávku. Autobus, který měl přijet však nepřijel, takže jsme hodinu stáli a čekali, než přijede další. Tím jsme se nakonec úspěšně dostali zpět do Dungarvanu. Po dlouhém dni byla většina z nás vyčerpaná a šla si odpočinout. Matěj jako jediný večer vyrazil se svojí host rodinou do místního baru Merry’s, kde zprostředkovával živou muziku toho večera jeho host brácha.
Den 9
Na pondělí nám agentura LXI, která zprostředkovává naší stáž, naplánovala společně se studenty z Francie prohlídku nejstaršího nejdéle fungujícího majáku v Irsku. Terka se stihla přes neděli vyléčit, takže jsme se účastnili všichni. Příliš jsme od prohlídky neočekávali, avšak nám nakonec přišla velmi zajímavá. Většina z nás před prohlídkou snědla připravený oběd z domova, po prohlídce nám však vyhládlo, a proto jsme zašli do místní kavárny. Poté jsme se vydali na další zastávku naší cesty – pláž v Duncannonu. Tam jsme si v rychlosti prošli okolí a pokračovali na naší poslední zastávku před cestou domů – Waterford. Ve chvíli, kdy jsme vyšli z autobusu jsme věděli, kam primárně bude mířit naše cesta. Navštívili jsme tedy to překrásné knihkupectví, které Matěj a Terka navštívili čtvrtý den. Dívky zamířily ke knížkám, Matěj zamířil do kavárny. Po necelé hodině jsme se vrátili zpět do autobusu a vyráželi na cestu domů. Po příjezdu jsme se rozloučili s panem řidičem a šli si domů odpočinout a po dlouhém dni nabrat síly na náš druhý a zárověň poslední pracovní týden.
Den 10
(Kačí)
Úterý pro nás bylo začátkem našeho druhého a zárověň posledního pracovního týdne. Ale i přesto se v práci nedělo ten den nic nového. Vše proběhlo hladce, jenom jsem byla celý den unavená, tak jsem si šla hned po práci lehnout.
(Terka)
Po domluvě se zaměstnavatelem jsem měla nastavené směny podle původního plánu – od devíti do pěti. Ráno, ačkoliv jsem se necítila nejlíp, jsem se připravila a vypravila do práce. Po příchodu do práce mi bylo ale doporučeno, že pokud se necítím zdravě, tak bych měla jít domů a vyležet se. Host mamka mě tedy vyzvedla a den si krátila sledováním filmů.
(Nela, Matěj)
Matěje ráno do práce doprovodila Orla, protože to byl jeho první den po změně zaměstnavatele. První chvíle trávil v kuchyni krájením zeleniny, pak se připojil k Nele v její běžné náplni práce – utírání a příprava stolů, podávání nápojů zákazníkům apod. Nela byla nadšená, že ve svém zaměstnání není sama.
Den 11
(Kačí)
Ve středu nás kromě práce čekal studentský večer. Ikdyž jsem stále neměla moc energie, tak práce proběhla tak, jak měla. Byla jsem ráda za večerní program, kdy jsem dostala příležitost obléknout si něco více společenského.
(Terka)
Ukázalo se, že jsem byla opravdu nemocná. Nezbývalo mi tedy nic jiného, než se pořádně vyležet za společnosti filmů a seriálů. Později jsem si povídala také se svojí host mamkou, která se o mě během nemoci velice dobře postarala.
(Nela, Matěj)
Dnes v restauraci, ve které jsme pracovali, bylo o něco více rušno než den předchozí, což pro nás znamenalo usilovnější práci. Matěj se usvědčil v Nely tvrzení, že tam vaří opravdu skvěle.
Vzhledem k Terčině nemoci jsme se sešli večer znovu v baru „The Ancher“ s Orlou. Setkání bylo stručné a krátké, pak nás Orla nechala jít svou vlastní cestou.
Den 12
(Kačí)
Ráno v práci začlo jinak, než podle plánu. Místo luxování jsem skončila u seřazování činek. Ze začátku to byla zábava, protože to byla změna oproti mému běžnému programu. Jak ale činky přibíraly na váze, tak to bylo horší, ovšem to nebylo nic, co bych nezvládla.
(Terka)
Ve čtvrtek už to vypadalo, že bych měla být schopná jít do práce. Bohužel jsem se probudila s teplotou a neskutečnou bolestí ucha. Zůstala jsem proto opět doma. Poté, co jsem svojí host mamce sdělila svůj stav, tak usoudila, že by bylo nejlepší se stavit k doktorovi. Tam jsme se dostaly až po deváté hodině večer a po vyšetření bylo jasné, že jsem měla zánět středního ucha.
(Nela, Matěj)
Dnes už Nela i Matěj byli ve svojí práci dostatečně zaběhlí, aby den proběhl bez potíží. Jedinou výjimkou byla chvíle, kdy Matějovi spalo pár příborů, protože toho chtěl odnést více, než byl schopen.
Den 13
(Kačí)
Mojí první interakcí bylo předání dárků s mojí host ségrou Stefanie. Obě jsme byly dojaté, protože to pravděpodobně bylo na dlouhou dobu poslední ráno, kdy jsme se viděly. V práci den utekl jako voda a bylo na čase se tam se všemi rozloučit. Dokonce mě i pustili dříve, abych měla více času na zabalení svých věcí na zítřejší odlet. K večeru jsme se s Matějem sešli na večeři, kterou jsme si dali v Domino’s.
(Terka)
Pátek pro mě byl dnem balení věcí. Když jsem měla zabaleno, vrátila jsem se k jediné činnosti, která mi krátila čas – sledování filmů. Později jsem si znovu povídala se svojí host mamkou a její dcerou, která se ten den vrátila z Abu Dhabí. Šla jsem spát brzy, protože nás čekal dlouhý den.
(Nela, Matěj)
Den se nesl ve znamení loučení se s našimi spolupracovníky. Oba jsme usoudili, že nám bude práce v Shamrocku chybět. Také jsme byli propuštěni o trochu dříve, abychom měli více času si zabalit.
Den 14
Před osmou hodinou jsme se všichni, společně s našimi host rodinami a Orlou, sešli před autobusovou zastávkou. Tam jsme se naposledy rozloučili jak s rodinami, tak s Dungarvanem. Vzhledem k tomu, že náš autobus po cestě nabral zpoždění, nestihli jsme náš přestup a čekali jsme tak na další autobus. V tu chvíli jsme začali být ve stresu. Od příletu na letiště až po frontu u gatu jsme se nezastavili. S menšími problémy jsme úspěšně odbavili svá zavazadla a poté prosvištěli kontrolou. Po zjištění, že náš gate je až na druhé straně letiště jsme skoro běželi. Nakonec jsme však úspěšně a bez zpoždění nastoupili do letadla. Let proběhl bez komplikací, dokonce jsme přistáli i o chvíli dříve. Poté, co jsme si vyzvedli svá zavazadla jsme se v rychlosti rozloučili a každý jsme poté šli svou cestou domů ke svým rodinám.
