Sobota (29.6. 2024)
V 8:00 se naše legendární parta střetává na letišti Václava Havla v Praze. Za doprovodu paní učitelky Pokorné jsme v pořádku zvládly odbavení našich zavazadel a v 10:30 jsme už byly v letadle.
Po přistání v Dublinu na nás již čekal Con, který nám tuto stáž pomohl zrealizovat. Na autobus, který nás měl dopravit na místo našeho pobytu, jsme ještě musely chvíli čekat, a tak jsme se šly najíst.
Když nadešel čas, vydaly jsme se na zastávku. Letní počasí, které jsme v tu chvíli měly v Česku, se však změnilo a nás zastihl déšť. Náš úsměv se však nikam nevytratil.
Před nastoupením do autobusu jsme se ještě rozloučily s Conem a naše cesta do našeho města Arklow mohla započít.
Po necelých dvou hodinách jízdy jsme dorazily. Naše host rodina na nás již čekala a také jsme potkaly oblastního manažera Ivana. Poté nastal čas, kdy jsme se částečně rozloučily a vydaly spolu s rodinami do jejich domovů.
Neděle (30. 6. 2024)
V neděli brzy ráno vyrazily Katrin, Emmča a Naty společně s jejich host mom Carmelitou na procházku podél moře. V 11:00 hod. jsme se všichni sešly na nádraží v Arklow, a tak mohl začít náš výlet do Bray, kde jsme si spokojeně mlsaly wafle na pláži a poté jsme se vydaly na kopec, kde jsme si snědly svačinu a poslechly si místního umělce, kterému jsme přispěly pár mincí.
Naše cesta pokračovala do Wicklow, kde jsme šly na prohlídku staré věznice. Prohlídka začala virtuální realitou, kde nás seznámili s její historií, poté jsme měly možnost nahlédnout do života vězňů.
Po návštěvě věznice jsme se šly najíst a dále jsme se vydaly ke kostelu St. Patrick’s church, kde jsme nafotily spoustu vzpomínek. Zbývající čas jsme vyplnily procházkou po Wicklow a najednou jsme narazily na zříceninu a krásný výhled. Pak jsme sedly na vlak a jely zpět domů.
Pondělí (1.7. 2024)
Eliška
Dnes byl první den práce. Oblastní manažer Ivan mi zavolal, že pro mě přijede před devátou a já se tak do té doby stihla nasnídat a připravit.
Když jsme se po pár společných konverzacích dostali před obchod Jack&Jones, museli jsme ještě chvíli počkat, protože bylo zavřeno, a tak bylo zkoumání ostatních dalších provozoven, které se také nacházely v obchodním centru, na místě.
Po otevření jsem se setkala hned se dvěma pracovnicemi z Jack&Jonnes a Lolo&Co (obojí patří pod stejnou organizaci). Ukázaly mi zázemí, co tak celý den dělají a jaká bude moje dnešní úloha.
Dnes jsem získala povědomí o chodu prodejny a skládala oblečení. Rovněž jsem srovnávala zboží ve skladu.
Při volnějších chvílích jsem si povídala s personálem a po páté hodině jsem se setkala s holkami. Vydaly jsme se společně domů za host rodinami. Já jsem se poté najedla, vyzvedla společně s rodinou auto od mechanika a vyvenčila s nimi pejska.
Naty
Naty začala svůj pracovní den už v 8:00 hod. ráno, jelikož pracuje v hotelu Bay Hotel v Arklow, má nesmírný fofr, který se střídá s méně hektickými okamžiky. Její práce obnáší přípravu snídaně pro hosty, následné sklizení a to samé v době oběda, její pracovní doba končí v 15:00hod.
Emmča
Emmči první den v Plain and Pearl začal až v 10:00hod. Ivan nás vyzvedl, rozvezl do prací a seznámil nás s naším zaměstnavatelem. Emmča pracuje v malém obchůdku s bavlnkami a školními uniformami, její náplň práce je povětšinou tvoření příspěvků na sociální sítě, marketing, reklama a samozřejmě inventura bavlnek, vybalování zboží a vše, co je potřeba.
Katrin
První pracovní den pro Katrin znamenal hlavně seznámení se s obchodem DV8, kolegy, novými prostory a celkovým chodem obchodu. Pro začátek dostávala méně obtížné úkoly, aby se mohla rozkoukat. Jinak se tu ale všechno učí za pochodu.
V pondělí nás také všechny postupně navštívila v práci p. Pokorná. Jelikož se naše cesty tento den rozdělily, přišla se s námi rozloučit a popřát hodně štěstí.
Po práci jsme se pořádně najedly a všechny padly únavou.
Úterý (2.7. 2024)
(Eliška)
Jack & Jonnes je obchod spíše pro muže, ale hned vedle je další, a to Lolo & Co, který je zase zaměřený na dámské oblečení. Dnes jsem měla tu čest tam pracovat. Hlídala jsem počet kusů oblečení a řadila jejich velikosti. Rovněž jsem pomohla zákazníkovi najít jeho velikost, když už jsme mysleli, že ji nemáme.
Také jsem poprvé potkala manažerku provozovny jménem Connie, která mě opravdu přivítala s úctou a laskavostí, kterou jsem nečekala.
Chvíli jsem si s ní pohovořila a po práci jsem se vydala prozkoumat zdejší knihkupectví. S prázdnou taškou jsem se samozřejmě nevrátila.
(holky K.E.N.)
Náš druhý pracovní den začal jako obvykle snídaní a frčením do práce, za ty dva dny jsme si již navykly na to, že Naty vyzvedne po práci Emmču a jdou spolu do shopping centra, kde utratí velkou sumu, ale mají velkou radost ze slevy z plastových flašek od pití. Po sléze jsme se všechny 3 děvčata sešly doma, kde jsme vyprávěly naší nové rodině co nového v práci a kam vyrazíme na výlet.
Dneska jsme jely autem na místo, kde naše Carmelita plave každé ráno (samozřejmě v moři). Udělaly jsme si krásnou procházku po pláži a po té se vydaly zpět do auta, naše cesta však ale nekončí, čekala nás poslední zastávka, která měla velmi nečekaný byť krásný průběh. Viděly jsme tuleně a 4 delfíny, jak skáčou a dělají nám neuvěřitelnou show, za kterou ani nechtěli zaplatit. Tleskaly jsme a vřískaly radostí.
Pak jsme jely domů.
Středa (3.7. 2024)
(Eliška)
Má úloha v práci se nijak nezměnila.
Po práci jsme se rozhodly, společně uvaříme plněné knedlíky a polévku k večeři. Žádný prst nebyl uříznut, takže to byl povedený kulinářský zážitek. 
Čtvrtek (4.7. 2024)
Konverzace s manažerkou Connie plynula bez jakýkoliv překážek a den v práci byl o to lepší. Hodiny ubíhaly a já jsem šla domů na večeři.
Dnes jsme také měli naplánovaný social evening, kdy nás okolo osmé hodiny večer vyzvedl oblastní manažer Ivan a odvezl do malebné hodpůdky Hoey’s Old Bridge Bar, kde jsem poprvé ochutnala jejich tradiční pivo Guinness.
Atmosféra byla sdílná a otevřená, plná příjemných a laskavých pohledů. Kytaristé a zpěvačky se po každé písni střídali a dokonce i my jsme zazpívaly českou píseň Máš má ovečko dávno spát (Bláznova ukolébavka).
Pátek 5.7. 2024
(Eliška)
Dnes jsem se snažila o co nejvíc plynulý chod provozovny. Také jsme měnily vzhled prodejny, abychom tak získaly pozornost zákazníků.
Po práci jsem se šla projít k moři. Cesta k němu byla úchvatná. Šumění vln a mírný vítr ukonejšil mou mysl a já se poté vydala dál.
Šla jsem do centra města a tam jsem narazila na místní knihovnu, kterou jsem si pozorně prohlédla a hledala rozdíly mezi knihovnami zde a v Česku
holky (K.E.N.)
A je tu PÁTEK, po práci jsme si daly takový další trochu více neformální social evening společně s naší host mom a s novou kamarádkouz ukrajiny, Tatianou. Sešly jsme se v malé hospůdce, kde zrovna bylo karaoke a bingo, moc jsme si večer užily!
Nejprve jsme navštívily zdejší muzeum Dublinia, které bylo zaměřeno na historii Vikingů a vznik Dublinu. Vše mělo své spojitosti, které jsme zde objevovaly.
Po prohlídce jsme se rozhodly, že se půjdeme jako první najíst do místní restaurace, abychom měli pro objevování energii.
Poté jsme si nenechaly ujít nejstarší irské knihkupectví Hodges Figgis, které nás nadchlo svoji krásou. Dále jsme objevily zdejší historické památky a obchodní centrum, kde jsme si nakoupili jídlo na cestu domů.
Cestou na zastávku jsme si v poklidu zašly do obchůdku se suvenýry a za doprovodu deště, který nás neminul, jsme se vydaly k autobusu, ve kterém jsme se unavení, ale zároveň spokojení, dostali zpět do našeho města.
Neděle (7.7. 2024)
(K.E.N.)
V Neděli jsme si trochu přispaly, a proto náš program začal až okolo 11 hodiny, kdy jsme vyzvedly Elišku a vyrazily na výlet do Glendalough.
Cesta byla klikatá, ale vůbec jsme nelitovaly, když se nám naskytla podívaná na krásy tohoto místa.. no podívejte se sami!
Tam ale naše cesty nekončí, a pokračujeme na místo s názvem Powerscourt, kde se seznamujeme s místním zvířectvem. 
Další zastávkou byly krásné zahrady poblíž Arklow, které jsme musely rychle proběhnout, protože zavírali.
To nám ale pořád bylo málo, a tak jsme po večeři společně zašly na film do místního kina.
S tímto nabytým dnem jsme se rozloučily při krásném západu slunce v našem Arklow.
Pondělí (8.7. 2024)
(Eliška)
V práci bylo o něco rušněji než obvykle. Přišlo nám totiž nové zboží, které bylo potřeba naaranžovat pro naše zákazníky. Starali jsme se o počet oblečení na prodejně, jejich skladování a také zlevňování starších kolekcí. Čas tím pádem utíkal rychleji a než jsem se rozkoukala, už jsem šla z práce domů.
Dostala jsem večeři a poté jsem spolu s host rodinou jela k pobřeží, kde jsme se s jejich pejskem prošli směrem k pláži. Po vyvenčení jsme si dali místní zmrzlinu, o které mi bylo řečeno, že to je ta nejlepší z Arklow.
(Katrin)
Pondělí, další pracovní den po odpočinkovém víkendu. Za první týden už jsem si zvykla na chod obchodu a vypořádala se s každým úkolem, který jsem dostala. Od těch lehčích, jako bylo třeba napařování oblečení, převlékání figurín nebo práce ve skladu, po ty těžší, např. zlevňování starších kousků, pomáhání zákazníkům nebo vybalování a registrace nového zboží. Dalším oříškem bylo udržování čistoty prodejny, což nám zákazníci denně zrovna neulehčovali.
K Večeři nám host mamka Carmelita uvařila typické jídlo Irish stew, na kterém jsme si velice pochutnaly.
Úterý (9.7. 2024)
(Eliška)
Údržba oblečení a hlídání pořádku na pracovišti bylo to, co mě dnes čekalo. Začala jsem být více samostatná a práci, kterou bych mohla vykonat jsem si často již nacházela sama. Pod vedením pracovnic bylo naše tempo plynulé a vše se odehrálo bez překážek.
Silný a prudký déšť mi zavřel dvířka k objevování dalších míst, a tak mi nezbylo nic jiného než jít domů.
Středa (10.7. 2024)
(Eliška)
Má dnešní práce se nijak zvlášť nelišila od té předešlé.
Po večeři jsem jela společně s host mamkou a se psem na Ennereilly Beach. Byla to neskutečná podívaná a do toho jsme také zahlédly delfíny poskakující nad třpytivou hladinou moře.
Ochutnala jsem crispy sandwich, který si tu lidé rádi dávají ke svačině. Vlastně to je toustový chléb s máslem a k tomu brambůrky. Výsledek mě překvapil a nebylo to tak špatné jak to možná pro někoho zní :D.
Čtvrtek (11.7. 2024)
(Eliška)
Pořádek v obchodě a kontrola oblečení bylo dnes na pořadu dne.
Úsměv na tváři mi udělalo setkání se Slovenkou, kterou jsem oslovila v obchodě jakožto zákaznici, když chtěla zaplatit. Při čekání na kolegyni, která musela odběhnout rozměnit hotovost, jsem se snažila paní rozptýlit.
Když se paní dozvěděla odkud jsem, spustila na mne slovenštinu, které jsem samozřejmě rozuměla. Bylo to příjemné mluvit na někoho česky :D. Zjistila jsem od ní, že v Irsku žije už přes dvacet let!
Dále jsme měli social evening, kdy jsme si s oblastním manažerem Ivanem zahráli kulečník, popovídali si o tom, jak jsme na stáži spokojení a pak také došlo na téma cestování. Po uplynulé konverzaci nás ještě oblastní manažer odvezl zpátky k host rodinám.
Pátek (12.7. 2024)
(Katrin)
Poslední den v práci byl dojemnější než jsem očekávala. Dohnaly mě myšlenky na to, že další den odjedeme a některé lidi i místa pravděpodobně už nikdy neuvidíme.
Loučit se s kolegy bylo také celkem obtížné, protože na mě byli po celou dobu milí a byli velmi nápomocní. Nakonec mě nejvíc potěšily dárečkem a hlavně vzkazy, které mi zanechali v přáníčku.
Poté, co jsme se rozloučili a navzájem si poděkovali, mě pustili dřív domů, a tak jsem šla balit.
Na poslední večeři s naší host mamkou jsme se vydaly do zdejší restaurace Eddie’s Rocket, kam jsme se po celou dobu pobytu chtěly podívat.
Večer jsme zakončily návštěvou zdejšího festivalu.
(Eliška)
Poslední den v práci! Průběh byl volnější a rychlejší než jiné dny. Úloha byla prakticky stejná jako vždycky až nadešel čas se s pracovníky obchodů rozloučit.
Jako dárek za výpomoc jsem dostala mikinu, kterou jsem si s hrdostí navlékla. Po práci jsem se ještě jednou prošla kolem moře, kde jsem měla své oblíbené vyhrazené místo.
Na pokoji jsem balila kufr a poté jsem zašla na zdejší Seebreeze festival, který započal právě dnes. Na místě jsem potkala holky, a tak jsme si to prošly společně.
Byl to příjemně strávený večer, kdy jsme si užili zdejší atmosféru města.
Sobota (13.7. 2024)
Přišel čas loučení s našimi host rodinami a vůbec to nebylo tak snadné, jak jsme si myslely.
Goodbye jsme také řekly našemu oblastnímu manažerovi Ivanovi, který s námi čekal na zastávce. Poté jsme už v 8:11 vyrazily autobusem na letiště do Dublinu.
Po vystoupení nám chvíli trvalo, než jsme se rozkoukaly, ale vše jsme nakonec v pořádku našly, odbavily kufry a přešly přes kontrolu. Naše letadlo mělo nakonec jen malé zpoždění, a tak jsme v 12:50 odlétaly.
Po přistání jsme každá z nás s úlevou našla kufr a s rozloučením jsme vyrazily do svých domovů.
Ještěže mi host mamka přibalila kapesníky k mé svačině.
