Sobota 9. 11. 2024 (první den)
Naše cesta začínala na letišti Václava Havla, odkud jsme letěli přímým letadlem do Dublinu. Po přistání jsme si vyzvedli naše zavazadla a u letiště na nás čekal pan Con Furey, který nám celou stáž zprostředkoval prostřednictvím své agentury. Jelikož jsme se potřebovali dostat do Arklow, museli jsme čekat na autobus, který jel až ve 14:50. Mezitím jsme se šli najíst a povídali jsme si. Ve 14:50 jsme nastupovali do autobusu. Při cestě jsme se velmi bavili a užívali si naši velkou cestu za dobrodružstvím. Poté, co jsme přijeli na místo, na nás už čekaly naše rodiny, které nás odvezly k nim domů.
Karolína a Michal
Naše rodina nás přivezla do velmi rozlehlé farmy, kde jsme měli na 14 dní bydlet. Setkali jsme se s dětmi Sophie a Adamem a v tuto chvíli jsme ještě netušili, co jsou zač. Byli totiž velmi energičtí a blázniví. Host mother nás prováděla po jejich domově a potom nám uvařila něco k jídlu. K večeru jsme se setkali i s jejím manželem Davidem a také jsme si hráli se Sophie a Adamem, se kterými byla velmi velká zábava. Poté jsme se připravili ke spánku a čekali, co budeme dělat zítra.
Tereza
Přijela jsem do velmi krásného útulného domu, kde jsem se seznámila se čtyřčlennou rodinou a s jejich rodinným mazlíčkem, který mě hned přivítal, jakmile jsem vešla dovnitř. Moje host mother měla syna a dceru, kteří byli velmi přívětiví a přátelští. Poté jsem se seznámila s jejím manželem. Byl velmi vtipný, empatický a rád zpíval. Když nastal večer, tak jsme všichni šli usednout do obýváku a dívali jsme se na film, a pak jsme si šli lehnout.
Marek
Moje hostitelská rodina mě po příjezdu vyzvedla a odvedla do svého rodinného domku. Ukázali mi pokoj, který jsem měl jen pro sebe, a k němu i vlastní koupelnu. Jsou to už starší lidé, oba mají přes sedmdesát let, ale pán stále pracuje. Zajímavé bylo, že ani jeden z nich nepochází z Irska – pán pochází z Jihoafrické republiky a paní ze Zimbabwe. Jejich děti už dávno odešly z domova, takže jsme tu byli jen ve třech. Hned první večer mi připravili typickou irskou večeři. Po výborném jídle jsme si chvíli povídali, a pak jsem se po dlouhé cestě osprchoval a šel si lehnout.
10.-13. 11. 2024
Všichni jsme se seznamovali se svými rodinami. Irové byli moc milí lidé, každý na ulici pozdravil a usmál se, což nás velmi mile překvapilo. Také tam bylo mnohem chladnější počasí než u nás. Viděli jsme, že děti nosily do školy uniformy a upřímně jsme rádi, že my můžeme nosit své oblečení. Dozvěděli jsme se, že Irsko je velmi nábožensky založený stát, díky svatému Patrikovi, který je považován za jednoho z hlavních patronů země.
Karolína a Michal
O víkendu jsme se vydali na místní pláž, kam nás odvezli naši host rodiče a řekli nám, jak se potom dostaneme do obchodního centra. Po procházce po pláži, kde bylo pár rybářů a pár pejsků jsme se vydali do obchodního centra. Našli jsme tam hodně obchodů, které v ČR nemáme.
V úterý 12. 11. nám připravila host mamka palačinky, protože si to Sophie s Adamem přáli. Také jsme každý večer hráli hru pro 4 hráče ,,kočičky“, naučili jsme je to hrát a nemůžou se od toho odtrhnout.
13. 11. nás naše host mother vzala na výšlap, kde byl krásný výhled a velmi rozsáhlá krajina. Také bylo velmi blátivé počasí a Karolína spadla nohama do bahna. Bylo to velmi vtipné. Karolína se tedy moc nesmála, protože věděla, že ji ještě čeká cesta dolů.
Marek
Den po příjezdu mě po tradiční irské snídani vzala hostitelská rodina na prohlídku města a na procházku v blízkosti pobřeží. Ještě než jsme odjeli, mě ale zaujala jedna věc – alarm. Před odchodem ho totiž aktivovali, aby zabezpečili dům. Když jsem se jich zeptal, proč ho mají a jestli je to tu běžné, vysvětlili mi, že bez alarmu by si dům nemohli pojistit. Dodali také, že mi později ukážou, jak alarm aktivovat, kdybych byl doma sám a potřeboval odejít. To se mělo stávat často, protože moje práce většinou začínala v 11:00, a v té době už oba byli pryč.
Nejprve jsme si udělali projížďku autem, během které mi ukázali důležitá místa, jako je obchodní centrum, přístav, pobřeží a hlavní ulice. Během cesty jsem si všiml, že je ve městě velmi málo přechodů pro chodce, ale naplno mi to došlo až později, když jsem chodil pěšky. Občas jsem musel u některých křižovatek čekat i několik minut, než jsem mohl bezpečně přejít. Další věc, která mě zaujala, byla absence veřejných popelnic. Když jsem se na to zeptal, vysvětlili mi, že každý má popelnice u sebe na pozemku, odkud je popeláři vyzvedávají.
Po projížďce jsme si udělali procházku podél pobřeží. Ukázali mi jednu z pláží a dokonce jsme viděli ohradu s kravami přímo u moře, což byl zajímavý kontrast. Cestou zpět jsme se zastavili v Tescu. Po návratu domů jsme už zbytek dne strávili odpočinkem.
Naše pracovní zkušenosti
Tereza
Pracovala jsem ve Stephen Hurley Health & Fitness Arklow. Pomáhala jsem klientům s individuálními tréninkovými plány, zajišťovala jsem správnou techniku cvičení, také dělala administrativní a organizační činnosti ve fitku a podílela jsem se na prodeji a poradenství v oblasti fitness vybavení. Moje pracovní náplň byla od 9:00 hodin do 17:00 hodin.
Musím říct, že mi to dalo hodně zkušeností v oblasti anglického jazyka. Například ve zlepšení plynulosti, suverénnosti. Dále se zlepšilo mé sebevědomí a můj osobní růst (být v nové zemi, mimo svou komfortní zónu), seznámení s novými lidmi, zvýšení flexibility, zlepšení mého životopisného profilu (mnozí zaměstnavatelé oceňují zkušenosti v zahraničí). Také mi to umožnilo vidět, jak fungují lidé v jiné zemi než u nás.
Karolína
Pracovala jsem ve fitness centru Krav Maga Academy Arklow, které se zaměřovalo na sebeobranu. Nacházelo se v industriálním parku, kde bylo více společností/firem. Tréninky Krav Maga byly každou hodinu. Začínaly děti od 4 do 7 let, postupně následovaly děti od 8 do 11 let, poté děti od 12 do 15 let a nakonec teenageři a dospělí.
Má práce spočívala v několika výstupech. Když rodiče přivedli své děti, tak jsem musela v tabulkách, které mi dal majitel, zkontrolovat, jestli mají zaplaceno. Každé dítě mělo svojí kartičku, a když byly na tréninku, tak jsem jim dávala smajlíkové samolepky. Když měly kartičku plnou, dávala jsem jim nějakou odměnu. Když rodiče zůstali, tak jsem jim prodávala nápoje a nějaké pochoutky. Poté následovalo rozcvičení dětí, které jsem měla na starost já. Ukazovala jsem dětem správnou techniku, aby se při sebeobraně nezranily. Pak následoval zbytek tréninku, který vedl majitel Michal.
Výhodou této práce bylo, že jsem se naučila pár věcí ze sebeobrany, protože Michal mi dovolil zapojit se. Také jsem zlepšila svůj anglický jazyk, přestala jsem mít strach mluvit, a že neřeknu něco dobře.
Má pracovní doba byla od 16 do 21 hodin. Když jsem byla ráno doma, tak jsem vytvářela webové stránky, které po mně chtěli udělat. Byla jsme za to ráda, protože jsem se naučila dělat i něco nového. Někdy tam měli i narozeninové oslavy, takže jsem pomáhala v připravování, prodávání nápojů, zabavování dětí a nakonec uklízení místnosti. Občas se mnou do práce chodil i Michal, protože se zajímá o sebeobranu a trénuje MMA, tak se zapojoval do tréninku.
Michal
Pracoval jsem ve fitku Pure Fitness Arklow. První den jsem se seznámil s mým work managerem Tomem, který byl velmi ochotný, milý a příjemný člověk. Bavil jsem se s ním o tom, co budu ve fitku dělat a co nedělat. Řekl mi, že jakmile dokončím svou práci a skončí mi pracovní doba, tak si můžu zacvičit zadarmo. Má pracovní doba byla od 9:00 do 16:00. Náplň mé práce byla různá. Týkala se organizační činnosti, udržování celkového pořádku a chodu fitka, kontroly permanentek a organizování skupinových lekcí. V úterý a ve čtvrtek jsem chodil s Kájou na hodiny Krav Maga.
Tato práce mi dala hodně. Musel jsem dělat úkoly, na které jsem nebyl zvyklý, byl jsem mimo svou komfortní zónu. Největší posun jsem zaznamenal v mém mluveném anglickém jazyce. Pořád jsem s někým povídal a bylo zajímavé sledovat, jak se každým dnem posouvám. První den jsem velmi přemýšlel o tom, co říct a jestli to nebude znít špatně. Postupem času to ale začala být skoro automatická věc.
Marek
Během mého pobytu v Irsku jsem pracoval ve fitness centru Mecca Gym. První den jsem měl směnu od 13:00 do 21:00 (zavíračka), ale zbylé dny se střídaly směny od 11:00 do 19:00 nebo od 10:00 do 18:00. Tyto kratší směny mi vyhovovaly více, protože jsem končil dříve, ale bohužel jsem je měl pouze třikrát.
První den jsem se seznámil s manažerem Seanem a dvěma pracovnicemi Annou a Jessie, které se staraly o chod fitness centra. Ukázali mi celé fitko, popsali, kde co je, jak to tam funguje, a podrobně mi vysvětlili moje pracovní povinnosti. Ty byly poměrně rozmanité – od drobného úklidu a doplňování energetických nápojů, po správu permanentek, prodej zboží, jako byly mikiny, sportovní vybavení a zmíněné nápoje, až po asistenci během skupinových lekcí, které zde probíhaly.
Fitness centrum bylo opravdu rozsáhlé a skvěle vybavené. Bylo tu mnoho strojů, které jsem nikdy předtím neviděl, a dalo se říct, že tady opravdu nic nechybělo. Hlavní výhodou pro mě bylo, že se nacházelo ani ne 10 minut chůze od domu, kde jsem bydlel. Navíc, když bylo vše hotové a zrovna klid, měl jsem povolení si sám zacvičit, čehož jsem velmi rád využíval. Další výhodou bylo jeho umístění v hlavním obchodním centru, hned vedle supermarketu Aldi, kam jsem si často po práci zašel něco koupit.
Náš výlet do Dublinu 16. 11. 2024
Dnes jsme měli celodenní výlet do Dublinu. Autobus měl vyjíždět přesně v 10:00, ale měl menší zpoždění. Na začátku jsme zažili trochu stres, protože na zastávce, kde jsme měli nastupovat, chyběla Terka. Snažili jsme se jí dovolat, ale telefon nezvedala. Nakonec jsme zjistili, že se rozhodla být originální a nastoupit na jiné zastávce, aniž by nám o tom něco řekla. Problém byl, že jsme měli společný lístek, což jsme museli ještě vyřešit s řidičem. Naštěstí to zabralo jen pár vteřin a mohli jsme vyrazit. Cesta autobusem rychle utekla, protože jsme si celou dobu povídali.
Naší první zastávkou bylo muzeum Vikingů. Bylo hezky zpracované, se spoustou realistických soch. Samozřejmě jsme ale generace Z, takže jsme tam nestrávili hodiny čtením všech popisků. Po prohlídce muzea jsme zamířili na oběd do nejbližšího obchodního centra. Rozhodli jsme se pro trochu exotiky a dali si tacos – což se ukázalo jako velká chyba. Porce byly velmi malé, jídlo nebylo vůbec dobré a cena neodpovídala tomu, co jsme dostali.
Další zastávkou byl takzvaný „portál“. Jde o globální projekt, který propojuje lidi a kultury z různých měst světa prostřednictvím obrovských kruhových obrazovek s kamerami. Ty přenášejí živý obraz do jiných portálů v různých státech, což umožňuje lidem neverbální komunikaci a možnost vidět, jak vypadá život jinde. Bylo zajímavé vidět, jak tento koncept funguje, a pozorovat lidi z jiného místa na světě.
Následně jsme si prohlédli sochu Molly Malone. (Historická vsuvka: Molly je postava z dublinské legendy, která údajně ve dne prodávala ryby a v noci byla prostitutkou. Její příběh se stal inspirací pro známou irskou píseň “Cockles and Mussels” a právě díky tomu má Molly v Dublinu sochu. My kluci jsme si tuhle zastávku nemohli nechat ujít – až uvidíte její podobu, pochopíte proč.
Poté jsme šli na Grafton Street, což je taková irská verze Václavského náměstí, jen asi třikrát delší a mnohem plnější lidí. Ulice byla nádherně vyzdobená vánočními dekoracemi, všude hráli pouliční umělci, obklopovala nás krásná architektura a úžasné obchody. Uprostřed téhle procházky jsem uviděl LEGO obchod. Když jsem ho spatřil, připadal jsem si jako pan K z Blade Runnera 2049, když viděl hologram toho, co mu chybělo. Hned jsem tam vletěl a koupil LEGO set za 65 eur, což byl ještě jeden z levnějších. Naproti byl Disney obchod, který byl také skvělý, ale mimo náš rozpočet.
Na závěr jsme si na Grafton Street koupili krásnou a výbornou zmrzlinu. Chtěli jsme ji sníst v parku, ale ten už byl zavřený. Zjistili jsme, že v Dublinu prakticky nejsou lavičky, a tak jsme skončili na okraji květináčů.
Nakonec jsme den zakončili v McDonald’s, kde jsme počkali na autobus zpět. Cesta domů proběhla v pořádku a tento den plný zážitků jsme tím uzavřeli.
17. 11. 2024
Michal a Karolína
V neděli byl takový odpočinkový den, i přes to, že jsme s celou rodinou měli jet na výlet do nějakého městečka vedle Arklow, tak Sophie celou noc nebylo dobře a tak s ní jeli rodiče ráno k doktorovi. Když přijeli, tak řekli, že dostala antibiotika a tak nám bylo jasné, že nikam nepojedeme. Nějak nám to nevadilo, byli jsme rádi, že ji bude dobře. Celý den jsme spolu koukali na filmy, protože si to Sophie přála. Dále jsme dělali svoje věci do školy, do práce a také jsme s ní hráli hru Monopoly a Michal šachy.
Tereza
Jelikož byl víkend a měla jsem volno, tak jsem si myslela, že se půjdu někam projít, jenže bohužel mi to osud nepřál a skončila jsem celý den v posteli. Četla jsem si a dívala se na filmy, nebylo mi dobře. Moje host mother byla tak hodná, že mi jídlo vždy přinesla do postele. A musím říct, že vařila výborně!
Marek
V neděli mě moje hostitelská rodina vzala na výlet. Nejprve jsme zamířili k památníku slavného irského básníka Thomase Moora, který je považován za jednoho z nejvýznamnějších irských literátů. Památník byl krásně umístěn a připomínal důležitost jeho práce pro irskou kulturu.
Poté jsme jeli do Glendalough, nádherného místa s jezerem obklopeným horami. Kromě přírodních krás zde byly i historické památky, jako staré stavby a hřbitov, které se datují do let 900–1200. I přes jejich stáří je hřbitov stále používán. Bylo zajímavé vidět velmi staré náhrobky vedle novějších, například z let 2021 nebo 2022. Nejednalo se však o nové hroby, ale spíše o dodaná jména k existujícím náhrobkům, což dodávalo místu jedinečný nádech propojení historie se současností. Během dne mě rodina vzala i do typické irské hospody nedaleko, kde mi chtěli přiblížit irskou kulturu.
Den jsme zakončili návratem domů, kde jsme strávili zbytek večera v klidné a příjemné atmosféře. Tento výlet byl skvělou příležitostí poznat jak přírodní, tak kulturní stránku Irska a užít si rodinnou pohostinnost.
18. 11. 2024
Všichni
V pondělí jsme byli všichni v práci. Kája měla na starost pořádání dětské oslavy, Marek se potápěl v tabulkách v Excelu, Terka v tabulkách ve Wordu a Michal pomáhal s pořádáním skupinové lekce. Když jsme se všichni vrátili domů, tak nás ve 20:00 vyzvedl oblastní manažer Ivan (strašně milý a upovídaný člověk) a jeli jsme všichni společně kousek vedle Arklow na hodinu irského tance, kterou nám Ivan domluvil. Marek s Terkou se těšili, že s námi budou tancovat naši vrstevníci, ale když jsme přijeli na místo, tak jsme se všichni trochu divili, protože se to nacházelo v malém sále uprostřed polí a byli tam jen senioři. Paní, která vedla hodinu nás rozdělila na 2 skupiny a každý dostal jednoho zkušeného pána nebo paní.
Trochu jsme se toho báli, ale všichni jsme si to velmi užili a byla to velká zábava!
19.-21. 11. 2024
Od úterý do čtvrtka jsme si užívali dny v práci a s rodinami, protože se nám dny krátily a za chvíli jsme měli jet domů. Chodili jsme cvičit, na procházky a objevovali jsme Arklow.
Ve středu jsme se všichni sešli u Káji a Michala a hráli jsme Monopoly, povídali si a užívali si společný čas, jelikož se přes týden nevidíme. Host mother Káji a Michala nám všem udělala burgery s hranolkami, takže jsme se pořádně najedli. Po jídle jsme si se Sophie a Adamem udělali menší válku s Nerf pistolemi. Okolo osmé hodiny šel Marek a Terka k sobě domů. Všichni jsme si to moc užili a každý šel velmi unavený spát.
23. 11. 2024
Předposlední den ráno si všichni dobalili poslední věci, které jim ještě zbývaly. Po obědě se skupina naposledy sešla v obchodním centru, kde se podívali do obchodů a někteří ještě stihli něco koupit. Asi po hodině se všichni vrátili do svých domovů, aby se připravili na odjezd.
Ve 15:45 byl sraz u autobusu. Na místě se studenti rozloučili s hostitelskými rodinami i se správcem oblasti Ivanem, který se o ně během pobytu staral. Rozloučení bylo dojemné, protože Ivan si získal jejich respekt i oblibu. Poté jsme všichni nastoupili na autobus směr Dublin. Cesta probíhala klidně a po necelých dvou hodinách jsme dorazili k letišti, v jehož blízkosti se nacházel hotel, kde jsme měli přenocovat.
24. 11. 2024 (den odletu)
Holky se celou noc snažily usnout, což se jim nakonec podařilo. Ve 4 ráno se všichni vydali na letiště. Přestože většina doufala, že odbavení proběhne hladce, objevilo se pár komplikací. Tereza měla kufr těžší o 0,1 kg, což šlo snadno vyřešit, ale Marek měl kufr přes limit o 1,4 kg. Nechtěl připlácet ani neměl kam přendat věci, takže využil samoobslužné váhy a šikovně si „upravoval“ váhu nohou. To sice fungovalo, ale kufry musely být zváženy znovu, tentokrát na přísnějších váhách, kde musela být váha naprosto shodná. Po několika minutách úprav a s pomocí Michala se Marek nakonec dostal přes tento proces, i když s neklidným pocitem.
Další výzvou byla kontrola příručních zavazadel. Kája a Michal prošli bez problému, ale Markovi a Tereze zavazadla odvezli na ruční kontrolu. Terka měla pouze pár krémů, které jí pracovníci letiště zabalili, ale Marek měl v batohu deodorant, který mu zabavili. Zbytek procedury naštěstí proběhl bez komplikací.
Při letu zpátky jsme díky smlouvacím schopnostem dokázali sedět vedle sebe, i když jsme místa měli mít jinde. Let i přistání probíhaly bez problémů a na letišti si nás už vyzvedli rodiče, kteří nás odvezli domů.
