Úvod
Všechny Vás vítáme na našem blogu z Malty. Jsme tři (Káťa, Lea a Anet) studentky druhého ročníku Vyšší odborné školy, obor Diplomovaná všeobecná sestra a jedna studentka (Niky) ze čtvrtého ročníku Střední zdravotnické školy, obor Praktická sestra. Díky projektu Erasmus+ jsme měly možnost vycestovat na tří týdenní stáž a rovnou vás našimi týdny tady provedeme.
1.Den (Středa – 6. 11. 2024)
Náš den začal v poklidu, plným očekávání smíšeným s nervozitou. Naše letadlo nám letělo ve 13:50 z Prahy s přestupem v Mnichově.
Společně jsme se sešly na letišti a jelikož jsme měly plno času, prošly jsme si letiště, kde jsme si rovnou daly něco dobrého na posilněnou.
Když jsme čekaly u našeho gatu a chýlil se čas boardingu, přišel první zádrhel. Bylo ohlášeno 15 minutové zpoždění. Nic jsme si z toho nedělaly a pokračovaly v našich činnostech (čtěte zdlouhavé čekání). Z 15 minut se stala půl hodina a k tomu se zanedlouho přidala další půl hodina. Začaly jsme se obávat, že nestihneme naše navazující letadlo, jelikož čas zpoždění se stále navyšoval. Těchto obav jsme se za malou chvíli zbavily, poněvadž ohlásily, že náš let je zrušen z technických důvodů.
Nevěděly jsme, co máme dělat, nikdy se to žádné z nás nestalo. Došly jsme na určenou přepážku, kde jsme se naštěstí dozvěděly všechny potřebné informace. Další let jsme měly naplánovaný na druhý den v 7:30 hodin s přestupem ve Frankfurtu. Objednaly jsme si Airbnb nedaleko letiště a zavolaly si Bolt. Na zvednutí nálady jsme si samozřejmě objednaly dobré jídlo a začaly se trochu více poznávat.
2. Den (Čtvrtek – 7. 11. 2024)
Druhý den jsme vstávaly kolem páté hodiny ráno a jen se modlily, abychom odletěly bez problémů nebo nezůstaly pro změnu ve Frankfurtu ze stejného důvodu.
Dorazily jsme podruhé na letiště, které nám už z předchozího dne bylo velice známé a znovu se odbavily.
Na Maltu jsme dorazily kolem 13:20. Až na kufr, u kterého jsme se začaly bát, že se někde ztratil (pořád se totiž neobjevoval na páse, i když ostatní to už objely vícekrát), vše proběhlo v pořádku a kufr jsme také dostaly.
Z našeho dvoudenního cestování jsme byly vyčerpané, ale i přesto jsme se rozhodly, že jakmile to bude možné, půjdeme trochu poznat okolí a zároveň se i podívat do Valletty, hlavního města, kde si rovnou koupíme jízdenky na městskou hromadnou dopravu. Dorazily jsme na naše ubytování ve Sliemě, které vypadalo mnohem lépe naživo než na fotkách, upravily se a šly hledat nejbližší obchod s potravinami.
Život nám zachránil Lidl, ke kterému bylo trochu složitější najít spoje, ale vše jsme to zvládly. Nakoupily jsme si nejdůležitější potraviny a vyrazily do Valletty, kde to bylo nádherné a všechny jsme byly i za tu chvíli unešené.
3. Den (Pátek – 8. 11. 2024)
Nastal náš třetí den.Všechny jsme byly nervózní. Vstávaly jsme v 5 hodin, abychom vše stihly a ve škole byly s předstihem. Zároveň jsme věděly, že na městskou hromadnou dopravu se tu nedá tolik s časy spolehnout.
Do školy jsme dorazily s půl hodinovým předstihem a úplně promoklé. Čekaly jsme na Doreen, která nás měla přivítat a ukázat školu.
Jakmile dorazila, hned nás velmi mile uvítala, navzájem jsme se představily, předaly potřebné dokumenty a mohly se vydat na obhlídku školy.
Ukázala nám naše učebny, vysvětlila kudy se kam dostaneme, kde je knihovna a jídelna. Jelikož jsme přijely zrovna v dobu, kdy nebylo úplně přívětivé počasí a pořád jen pršelo, varovala nás, že pokud se počasí bude zhoršovat, může být venku nebezpečno a nemáme opouštět svůj domov. O tom by nás samozřejmě někdo informoval, ale naštěstí se počasí po pár dnech zlepšilo.
Odvedla nás na naší vyučovací hodinu, kde na nás čekali studenti prvního ročníku a mohly jsme začít naší první hodinu anatomie. Přivítal nás velmi moc milý pan učitel, navzájem jsme se představily a pokračovaly ve vyučování.
Velmi nás překvapilo, že mají jen dva předměty denně. Anatomii jsme měli od 9:00 do 12:00. Vyučování v hodinách probíhá podobným stylem jako u nás, jen s rozdílem, že jednu hodinu mají přibližně 1,5 hod. s 10 min. přestávkami. V anatomii zrovna probírali dýchací systém, a jelikož už máme všechny anatomii za sebou, bylo to pro nás přínosné opakování.
Další hodina bylo kritické myšlení. Vůbec jsme nevěděly, co od toho můžeme očekávat. Myslely jsme si, že to bude něco jako hodiny První pomoci u nás, ale po konverzaci s naší spolužačkou jsme zjistily, že to tak nebude. Do třídy přišel také velice sympatický učitel, který se v následujících týdnech stal naším nejoblíbenějším. V těchto hodinách šlo o porozumění v textu, který se týkal zdravotnictví. měly jsme vysvětlit, jak textu rozumíme a vypíchnout z něho důležité body. Samozřejmě jsme se do výuky zapojily.
Ve škole jsme byly do půl čtvrté, ale jelikož jsme od školy bydlely docela daleko, a k tomu provoz nebyl úplně přívětivý, domů jsme se dostaly kolem půl páté.
Protože jsme druhý den nikam nemusely vstávat, rozhodly jsme si zajít na kávu do Valletty a podívat se tam i za tmy. Všechno bylo krásné a osvícené. Domů jsme přišly vyčerpané, proto jsme šly rovnou spát.
4. Den (Sobota – 9. 11. 2024)
Na dnešní den opět hlásily špatné počasí. Rozhodly jsme se tedy, že si uděláme výlet do Aquaria. Ráno jsme vstaly, udělaly si snídani a snědly si ji na balkóně s výhledem na Vallettu.
Jelikož nám počasí nakonec přálo, rozhodly jsme si udělat i procházku po pobřeží. Já (Káťa) s Leou jsme moře viděly poprvé a byly jsme z toho nadšené. Udělaly jsme spousty fotek, a poté co jsme byly spokojené s procházkou i fotkami, mohly jsme vyrazit do Aquaria.
Upřímně jsme čekaly, že bude větší, ale i tak bylo moc krásné. Samozřejmě jsme musely i zkusit simulátor, kde jsme vešly do kabiny, která simulovala jaké to je spouštět se do hloubky. Všude byly obrazovky, díky kterým jsme si mohly prohlížet, jaké to kolem nás je. Překvapení pro nás bylo, když nás napadla obří chobotnice. Do kabiny se spustila pára, začaly se uvolňovat dveře, které vysely ze stropu, házelo to s námi ze strany na stranu a na obrazovkách jsme viděly chobotnici, která nám naší kabinu rozbíjela.
Po prohlídce jsme se podívaly do obchodu se suvenýry a nakonec vyšly ven.
Tentokrát jsme šly na procházku po pobřeží z druhé strany Aquaria a daly si něco dobrého k pití.
Když jsme dorazily domů, uvařily si večeři, kterou jsme si snědly na balkóně a prolomovaly jsme ledy.
5. Den (Neděle – 10. 11. 2024)
Je tady další den a další snídaně na balkóně (naše nejoblíbenější místo v bytě).
Dnes jsme se rozhodly jít na trošku větší prohlídku Valletty a rovnou se i podívat na střílení z děl, které mělo být v 16:00 hod.
Prošly jsme se po zahradách, daly si kávu s sebou, kterou jsme doplnily Cinnabon (pekanový skořicový šnek) a rolovanou zmrzlinou.
Když jsme s procházkou v zahradách byly spokojené, šly jsme na místo, kde se mělo střílet. Samozřejmě jsme udělaly spousty fotek a v procesu focení za námi přišel jeden z místních, který nám nabídl, že nás vyfotí.
U fotek to nakonec jen nezůstalo, ale dali jsme se i do řeči. Prozradil nám, že neděle je jediný den, kdy se z děl nestřílí, takže nám to trochu zkazilo plány. Rovnou jsme se ho ptaly, kam na Maltě máme zajít, jaké jsou nejlepší restaurace apod. Když se dozvěděl, že jsme z České Republiky, prozradil nám, že už ji navštívil a moc se mu u nás líbilo. I my jsme mu daly pár tipů, co má rozhodně ochutnat a kam zajít, jelikož se k nám má v plánu ještě podívat. Nakonec nás naučil pozdrav v Maltšině a my jeho zase v Češtině. Společně jsme se vyfotily (samozřejmě s jeho souhlasem, že to můžeme na náš blog zveřejnit a zmínit ho tu) a rozloučily se.
A protože jsme druhý den vstávaly do školy, ještě chvilku jsme se toulaly romantickými uličkami Valletty a jely jsme domů, kde jsme jen odpočívaly.
6. Den (Pondělí 11. 11. 2024)
Je tady další školní den. Měly jsme školu od 8:00 do 15:30. První polovinu dne jsme začaly praktickou výukou. Podívaly jsme se do odborné učebny a do učebny simulace, kde jsme probíraly manipulaci s pacientem, polohování a koupání na lůžku.
Rozdělili nás do dvou skupin a já (Káťa) s Niky jsme byly ve skupině, kde se jako první probíralo koupání na lůžku. Překvapilo nás, že infuze protahují rukávem a neodpojují je, jelikož se při častém odpojování zvyšuje riziko infekce. Učitelka nám ukázala, jak se může mýt hlava v lůžku a kolem 10:30 byla první přestávka.
Po přestávce jsme si vyměnily skupiny a my jsme šly k učiteli, který vyučoval manipulaci s pacientem v lůžku. Ukazoval nám metodu, jak manipulovat s pacientem v lůžku pomocí pomůcky, které se říká sliding sheets. Funguje to na podobný princip jako naše podložka na polohování, akorát je to z kluzčího materiálu a celkově je více propracovanější.
Hodinu jsme končily ve 12:00 a ve 12:30 nám začínala další hodina, a to English for Academic Reason, kde jsme probírali Nominalisations. Nominalisations jsou slovíčka, která když jich je ve větě moc, nevypadá to dobře a je hůře pochopitelná. Učitelka nám rozdala pracovní papíry, abychom se do výuky mohly zapojit a pracovaly jsme. Učili jsme se slovíčka nebo celou větu přepsat, aby vypadala líp a druhá osoba jí lépe pochopila. Jelikož angličtina není náš hlavní jazyk, byl tento předmět pro nás trochu těžší, ale i tak jsme to zvládaly dobře a dostaly jsme pochvalu.
Zvykaly jsme si na jiný systém přestávek a tudíž jsme po škole byly velmi unavené. Když jsme došly domů, zašly jsme se podívat do místního fitness centra, kde to vypadalo velice dobře. Po cvičení jsme už jen nakoupily, uvařily a šly jsme spát.
7. Den (Úterý – 12.11. 2024)
V úterý nás do 14:30 čekala jen hodina ošetřovatelství. Tyto hodiny nám vyhovovaly nejvíce, jelikož jsme měli přestávky už po hodině a tím pádem jsme byly i míň unavené. Probírali jsme onemocnění jater. Nejdřív nám zkráceně vysvětlila anatomii a fyziologii jater, poté jsme se přesunuli na onemocnění. Vysvětlila nám jaterní cirhózu a druhy hepaptitid.
O přestávce za námi zašel učitel na Critical Thinking, aby si od nás vzal kontakt, kam by nám mohl poslat materiály společně s domácím úkolem.
Po škole jsme zašly na procházku do Valletty, kde jsme navštívily kostel St. Jones Co-Cathedral a pevnost St. Elmo.
8. Den (Středa – 13. 11. 2024)
Ve středu jsme měli hodinu Fundamentals of Contemporary Nursing Care, kde jsme probírali druhy chování. Přirovnaly bychom to k naší komunikaci nebo Psychologii. Toto téma nám bylo známé, tudíž jsme se do výuky mohly zapojit. Učitelka nám ukazovala, jaké jsou rozdíly mezi Pasivním, agresivním, asertivním a pasivně-agresivním chováním.
Školu jsme měli mít původně do 14:30, ale další hodiny se nám přesunuly na další den. A jelikož se nám den zkrátil (i když za cenu, že další den jsme měli mít školu delší), rozhodly jsme se navštívit Mdinu (The silent city).
Jely jsme autobusem přibližně hodinu, ale skutečnost, že se v Mdině natáčely Hry o trůny pomohla k tomu, aby se nám tam líbilo ještě více. Město bylo krásné, prošly jsme se i v zahradách a viděly spousty kočiček.
Jelikož se nám nechtělo domů, rozhodly jsme se navštívit ještě město Rabat, které s Mdinou hned sousedilo. Daly jsme si zmrzlinu a viděly první vánoční dekorace. Bylo velice zvláštní je vidět, když bylo krásně a svítilo sluníčko.
Když jsme dorazily domů, byly jsme unavené, a proto jsme se rozhodly si objednat jídlo a společně si ho sníst u filmu.
9. Den (Čtvrtek – 14. 11. 2024)
Ve čtvrtek na nás dopadla tíha odpadlých hodin z předchozího dne a škola se nám prodloužila do 15:00.
Do 11:00 jsme měli hodiny Infection Control for Nurses, tudíž mikrobiologie, kde jsme probírali bakterie a viry. Po hodině za námi učitelka přišla, jestli nechceme též udělat úkol, a to prezentaci na námi zvolenou bakterii nebo vir (vybraly jsme si Staphylococcus aureus).
Do 15:00 jsme měli teoretickou část praktické výuky a učitel nám vysvětloval principy treatment charts (u nás chorobopis). My jsme mu řekly pár rozdílu, od kterých se rozlišovaly jejich chorobopisy od našich. Řekly jsme jich opravdu jen pár, jelikož si nejsou skoro ničím podobné a mohli bychom to probírat dlouhou dobu.
Po škole jsme opět zašly do místního obchodu (Lidl), kde jsme dokoupily všechny potřebné věci a uvařily si něco dobrého k jídlu.
10. Den (Pátek – 15. 11. 2024)
Dnes jsme měli školu od 9:00 do 15:30. Do 12:00 jsme opět měli anatomii, kde jsme tentokrát brali kardiovaskulární systém. Do této hodiny jsme se moc nezapojovaly, jen odpověděly na pár otázek, jelikož učitel po většinu času vykládal látku.
Po anatomii následovaly hodiny Critical thinking, kde jsme vypracovávali self-reflection pracovní list, kde jsme vyplňovali v co osobně věříme, jaké jsou naše zásady v chování a jak se to odráží v našem osobním životě, ale i v nemocnici. Poté učitel vysvětloval zbytku třídy, jak mají psát své ročníkové práce.
Po škole jsme přišly domů, připravily se a zašly si na večeři do Valletty. Cestou jsme nemohly vynechat ani místní Food market, který jsme mnohokrát viděly na sociálních sítích. Byl to obrovský barák, kde byly jen restaurace, street food apod.
My jsme nakonec zvolily restauraci, která byla v hlavní ulici, kde byla i zpěvačka, která vystupovala. Díky tomu to tvořilo velice krásný a romantický dojem.
11. Den (Sobota 16. 11. 2024)
Dnes jsme měly volný den, který jsme se rozhodly strávit na ostrově Gozo, kde jsme měly spoustu plánů.
Trochu jsme si přivstaly a vyrazily na autobus, který nás odvezl do přístavu, odkud nám jel trajekt. Autobus jel kolem pobřeží, takže už tato cesta byla velice krásná.
Koupily jsme si lístek na trajekt a šly nastoupit. Všechny jsme z toho byly unešené, jelikož to pro nás všechny bylo poprvé.
Poté, co jsme dorazily na ostrov, čekala nás první zastávka, a to Ramla bay. Trochu jsme si prošly okolí, smočily nohy v moři, udělaly pár fotek a daly si něco malého k snědku v místním stánku.
Další zastávka byla Basilica of the National Shrine of the Blessed Virgin of Ta‘ Pinu. Prošly jsme si okolí a jelikož nás tlačil čas, vyjely jsme na další zastávku, která byla Azure Window.
Jelikož se tam natáčely hry o trůny a byla to hlavní destinace, kam jsme se chtěly podívat, zůstaly jsme tam na nejdelší dobu. Hned poté, co jsme tam dorazily, tak jsme si daly zmrzlinu, kterou jsme si snědly s výhledem na moře. Bohužel jsme zjistily až na místě, že to takzvané „okno“ spadlo, byly jsme trochu zklamané. Jeden z místních nám to už říkal, ale celou dobu jsme si myslely, že spadnul jen kousek celého okna. Bohužel tam byly jen pozůstatky, ale i tak okolí bylo nádherné a udělaly jsme si alespoň vydařenou procházku. Chtěly jsme se i projet na loďkách, které tam normálně nabízejí, ale jelikož foukal vítr, nebylo na loďky přívětivé počasí a my jsme na vyjížďku nemohly.
Tlačil nás čas a proto jsme vyjely na naše poslední místo dne. Tím místem byla Victoria, hlavní město ostrova Gozo. Podívaly jsme se po okolí a navštívily i místní citadelu při západu slunce.
Po celém dni jsme byly naprosto vyčerpané.
12.Den (Neděle – 17. 11. 2024)
Nastala neděle a my se rozhodly udělat výlet na Blue Grotto.
Jako první jsme se podívaly po okolí a šly jsme si koupit lístek na projížďku v loďce po jeskyních. Jelikož bylo krásně, po projížďce jsme si šly sednout na pobřeží a jen se slunily. Našli se i tací odvážlivci, kteří se šli koupat do moře i přes vlny ve 21 stupních. Musely jsme uznat, že moře bylo opravdu teplé, ale jelikož foukal vítr, vodu jsme obdivovaly jen zpovzdálí.
Zašly jsme si koupit místní gelato a jen hledaly místo, kde bychom si ho mohly v poklidu sníst. Vyšly jsme si kopec, ze kterého byla vidět krásná a populární vyhlídka na Blue grottu.
Poté, co jsme byly spokojené, našly jsme si domů autobus a vyjely jsme. Doma jsme si jen uvařily a šly jsme spát.
13. Den (Pondělí – 18. 11. 2024)
Nastal náš poslední týden na maltě a zároveň předposlední pondělí. Náš den jsme opět začínali praktickou výukou. Vše, co nám předchozí dny učitel vysvětlil o treatment charts, tak jsme si ukázali i prakticky. Na praktickou výuku se vždy sejde několik učitelů. Minulý týden s námi byli tři, tento týden 4. Rozdělili jsme se opět do skupin a v každé se ukazovalo několik „chorobopisů“, následně jsme si ukazovali vozík s lékárnou a jak skladují nebezpečné léky, jako například opiáty. Na konec jsme si každý měl vybrat jeden lék a říct o něm podstatné věci. Jelikož jsme byly spojené s prváky, mohli jsme si informace vyhledat na telefonu.
Po praktické výuce následovala hodina Angličtiny, kde nám učitelka rozdala pracovní listy s poznámkami. Tato hodina se zaměřovala na Coherence, tedy dodržování určité soudržnosti ve větách, díky kterému věta působí lépe a více srozumitelně. Udělali jsme si pár cvičení a v půl 4 jsme mohli jít domů.
Po škole jsme jen šly nakoupit, daly si něco dobrého k snědku a zakončily náš večer u filmu.
14. Den (Úterý – 19. 11. 2024)
V úterý jsme opět celý den měli hodinu ošetřovatelství. Na začátek nám učitelka všem poslala pracovní list s tématem z minulé hodiny, který jsme vyplnili a následně prodiskutovali naše odpovědi.
Poté jsme se mohli přesunout na další téma a to onemocnění močového systému. Na začátek nám učitelka řekla něco málo k anatomii a následně jsme se přesunuli na samotné onemocnění.
Doma jsme už jen uvařily a odpočívaly.
15. Den (Středa – 20. 11. 2024)
Ve středu se nám trochu změnily hodiny. První jsme začínaly praktickou výukou (teoretickou částí) a na zbytek dne jsme dostaly studijní volno.
Na hodině jsme probírali aplikace injekcí i. m. a s. c., kdy jsme nejprve řekly vše, co o těchto injekcích víme, a poté jsme se přesunuli na výklad. Velice nás překvapilo, že u subkutánních injekcí nedezinfikují místo vpichu a aspirují jedině u intramuskulárních injekcí. Také učí, že dezinfekce místa má probíhat po dobu 30 vteřin, a to pohyby, které doslova označily za šmudlání.
Jelikož jsme zbytek dne měli volny, s holkami jsme se ho rozhodly využít na výlet do The three cities. Bylo to velice krásné a moc jsme si to užily. Den jsme zakončily naší oblíbenou zmrzlinou a do Valletty jsme si zaplatily loďku. Byl to nejrychlejší způsob dopravy domů a rovnou jsme spojily příjemné s užitečným.
Jelikož jsme do Valletty dorazily před 16:00 pospíchaly jsme na střílení z děl, když už se nám to minulou neděli nepovedlo. Tentokrát se naštěstí střílelo a my to krásně stihly. Poté jsme šly na autobus a rovnou domů
16. Den (Čtvrtek – 21. 11. 2024)
Jelikož jsme celou dobu byly spojené s prvním ročníkem, který v rámci praktické výuky probíral koupání na lůžku a aplikace injekcí, domluvily jsme si s učitelem, že jeden den půjdeme na praxe s třetím ročníkem. Ten den byl dnes.
Byla to velice skvělá třída, která se o nás a naši zemi velice zajímala. Hodina probíhala stejným stylem jako u prvního ročníku, ale jen s dvěma učitelkami. Učili jsme se zavádění permanentního žilního katetru. Mile nás překvapilo, že jsme si mohli opravdu zkusit najít žílu a zavést kanylu přímo do ní. Učitelka totiž vyndala několik umělých rukou, které měly žíly, kterými protékala falešná krev.
Po škole jsme měly ještě čas, takže jsme se holkami navštívily místní obchody s oblečením, jako je například Zara. Koupily jsme si něco pro sebe, pro své blízké a přece bychom nemohly odjet bez toho, aniž bychom koupily pár suvenýrů pro naše rodiny, proto jsme navštívily i obchod se suvenýry.
Cestou jsme samozřejmě udělaly i nákup potravin a zamířily domů, kde jsme si jen uvařily něco dobrého a připravovaly jsme se na náš předposlední den ve škole.
17. Den (Pátek – 22. 11. 2024)
Nastal pátek a před námi byl náš poslední volný víkend, který jsme naplno chtěly využít.
Do 12:00 jsme opět měly anatomii, kde jsme dopodrobna probírali krev. Do těchto hodin jsme se moc nemohly zapojit, jelikož to fungovalo stylem výkladu, ale učitel občas položil nějaké otázky, na které jsme se samozřejmě snažily odpovídat. Po hodině jsme se s učitelem rozloučily, předaly dárek a čekala nás další hodina.
Měli přesunout do knihovny, jelikož se pořádal seminář pro naší třídu, jak zacházet se stránkami školní knihovny, aby si věděli rady při psaní jejich ročníkových prací. Poté jsme pokračovali ve výkladu s učitelem na Critical thinking. Celou hodinu vysvětloval, jak mají vytvářet prezentaci ke svým pracím a jak působit při prezentování dobře.
Po skončení hodiny jsme se s učitelem šly rozloučit, opět předaly dárek, vyměnily jsme si na sebe kontakt a šly si každý svou cestou.
Jelikož jsme v pátek večer nechtěly sedět doma, rozhodly jsme se zajít na jídlo do Pacevillu. Hodně jsme o tomto místě slyšely a je znám převážně pro svůj noční život. Samozřejmě jsme si to tam všude prošly a najedly jsme se v restauraci. Po jídle jsme spokojené a do syta najezené šly domů, abychom byly vyspané na další výlet.
18. Den (Sobota – 23. 11. 2024)
Dnešní den jsme se rozhodly vydat na velice populární místo, o kterém snad každý slyšel. Navštívily jsme Blue Lagoon.
Ráno jsme brzo vstaly, připravily se a vyrazily na autobus, který nás odvezl do přístavu. Na rozdíl od Goza jsme jely menší a útulnější loďkou. V ceně lístku byla i menší projížďka po okolí, kde nám ukázali krásné útesy. Cestou jsme byly uchvácené vodou, která byla velice čistá a chvílemi průzračně modrá, ale o kousek dál byla zase tmavě modrá.
Když jsme dorazily na místo, nejdřív jsme se snažily si alespoň malinko ostrov projít. Vyšly jsme na kopec, odkud jsme měly krásný výhled, udělaly opět pár fotek a vyšly zase o kus dál.
Na ostrově nabízeli i velice populární koktejly v ananasu a spoustu jídla. Ani my jsme neodolaly a daly jsme si ovoce v kelímku, které jsme pak zajedly dalším jídlem o stánek vedle. Jídlo jsme si snědly na již zmiňovaném kopečku s krásným výhledem.
Anet byla dokonce natolik odvážná, že se šla i vykoupat. My jsme na ní jen koukaly, jelikož jsme z klimatizace ve škole byly trošku nakřáplé.
Kolem páté hodiny jsme nasedly na loď, která nás odvezla zpět do přístavu a odtud autobusem domů.
Večer už jsme si jen uvařily večeři, trošku poklidily a vydaly se spát, abychom měly dost síly na další den.
19. Den (Neděle – 24. 11. 2024)
Nastal náš poslední volný den a my přemýšlely, kam se vydáme. Ještě jsme toho chtěly tolik projít, ale neměly jsme tolik času, kolik bychom potřebovaly.
Rozhodly jsme se pro další velice navštěvované místo Marsaxlokk neboli rybářské městečko, kde jsme si zašly i na místní trhy.
Na trzích toho byla opravdu spousta. Od suvenýrů, oblečení, jídla až po mořské plody. Velice nás zaujaly místní sladkosti, které jsme se rozhodly zkusit. Vypadaly velice dobře, dostaly jsme ochutnávku zdarma a ceny byly přijatelné. Ve výsledku to stálo mnohem víc a nebylo to ani dobré, takže jsme z toho byly trochu zklamané.
Celkový dojem z městečka byl úžasný. Všude byly barevné loďky, stánky, kam člověk dohlédl a všude to hrálo barvami. Dokonce už měli vánoční výzdobu a na náměstí stromeček.
Jelikož od Marsaxlokk byl asi 2 km St. Peters pool, další oblíbené a populární místo ze sociálních sítí, rozhodly jsme si udělat procházku. Cesta byla do mírného kopce, ale za ty tři týdny už jsme si na to zvykly, jelikož kopce byly naprosto všude.
Když jsme tam dorazily, překvapilo nás, jak moc velké vlny byly. Nebylo tam ani tolik lidí, což nám vůbec nevadilo. Prošly jsme si okolí a smočily si nohy v „brouzdališti“, jak jsme tomu říkaly my.
Vlny byly tak obrovské, že i když jsme od vody byly docela daleko, jednu z nás (Leu) to neminulo a skončila naprosto promočená.
Po té, co jsme byly spokojené, vyrazily jsme zpět na autobus. Přestupovaly jsme ve Vallettě, a proto jsme se rozhodly se tam naposledy zastavit, abychom udělaly poslední nákup a procházku.
Jsme strašně rádi, že jsme to udělaly, jelikož jsme mohly vidět vánoční výzdobu s trhy. Bohužel trhy nebyly otevřené, takže jsme je mohly jen obdivovat, ale stálo to za to. U vánočního stromečku vystupoval zpěvák, který tomu dodával nádhernou atmosféru.
Nakoupily jsme poslední dárečky pro své blízké, znovu zašly na místní Food market, kde jsme koupily závitky, daly jsme si kávu a vyšly domů, kde jsme po celodenním výletu rovnou zalezly do postele.
20. Den (Pondělí – 25. 11. 2024)
Byl poslední den ve škole a nám začalo docházet, že opravdu odjíždíme.
Na praktické výuce jsme si cvičili aplikace injekcí i.m. a s.c. Opět nás mile překvapilo jejich vybavení. Například tam měli model, kde pokud jsme aplikovali injekce i.m. rozpoznalo, jestli jsme správně odhadli místo. Pokud ano, rozsvítilo se zeleně, pokud ne, rozsvítilo se červeně. Učitelka, u které jsem já (Káťa) s Leou byly nás pochválila za to, že jde vidět, jak jsme si v aplikací injekcí jisté.
Na konci této hodiny jsme se rozloučily, rozdaly dárečky a dostaly další pochvalu, podobného typu od jiného učitele.
O velké přestávce jsme si zašly pro naše dokumenty, které jsme potřebovaly odvézt zpět domů. Po přestávce jsme měli hodinu angličtiny.
Probírali jsme téma, které jsme nakously už v předchozí hodině a to Parallelism. Šlo o to, abychom větu přeskládali tak, aby vypadala líp a odborněji, ale neztrácela význam. Dostali jsme pracovní listy, zadání úkolu a samozřejmě jsme se opět zapojily do hodiny.
Na to, že to pro nás byla těžší angličtina, nebylo to tak špatné a měly jsme spoustu věcí správně.
Po hodině jsme s učitelkou rozloučily, daly jí dárek a šly jsme domů balit.
Doma jsme se snažily si zabalit, udělat pořádný úklid a dojídaly jsme jídlo, které jsme měly nakoupené. Nebyl to lehký úkol, ale zvládly jsme to. K večeru jsme se rozhodly ještě navštívit místní Zaru, kde jsme si koupily pár kousků oblečení a šly jsme domů.
21. Den (Úterý – 27. 11. 2024)
Byl tady náš poslední den. Vstávaly jsme ve 4 hodiny ráno, abychom to všechno v klidu stihly. Ráno jsme dobalily poslední věci, udělaly si pořádnou snídani a svačinu na cestu a po 6 hodině jsme vyjely na letiště. Učitel na kritické myšlení nám nabídl, že nás na letiště doprovodí, ale my jsme s díky odmítly.
Letěly jsme v 9:00 s přestupem v Mnichově. Tentokrát se naštěstí nestalo nic závažného. Když teda nepočítám to, že si nás v Mnichově při nástupu do letadla vzali stranou. Měly jsme totiž místa u nouzového východu a chtěli vědět, jestli jsme ochotni v případě nouze pomoct. Samozřejmě jsme souhlasily. Díky tomu jsme sice musely přečíst pár papírů, jak v takových případech postupovat a letuška nás ještě o něčem informovala, ale měly jsme větší místo na nohy, takže jsme byly spokojené.
Do Prahy jsme dorazily kolem 4 hodiny odpoledne a tam se naše cesty rozdělily.
Závěr
Chtěly bychom vám poděkovat, že jste to dočetly až sem a doufáme, že vás náš blog bavil, popřípadě i něco předal, pokud se na Maltu s Erasmem chystáte taky.
Byla to úžasná zkušenost, za kterou jsme neskutečně vděčné. Utužilo to přátelství, které už existovalo a vytvořilo to pár dalších přátelství.
Pokud se rozhodujete, zda máte tuhle zkušenost také podstoupit, určitě to udělejte. Všechny jsme se na začátku bály, jak to bude probíhat, ale nakonec to bylo úžasné.
Na závěr ještě přikládáme pár fotek, jelikož když jsme si ostatní blogy z Malty pročítaly my, fotky bylo to, na co jsme koukaly nejvíc. A k tomu přidáváme krásnou zprávu, kterou jsme dostaly od našeho učitele na kritické myšlení.
