[Intro]
Ahoj. Naše jména jsou Ema a Lucka a tohle jsou naše tři týdny na krásném Islandu. Ačkoliv se to nemusí zdát jako dlouhá doba, stihly jsme za ten čas prožít spoustu dobrodružství a zážitků. A rády bychom se o ně podělily. So let´s get into it!
[První den – 18.11.]
Ahojky!! Z Islandu zdraví Lucka s Emou. Přiletěli jsme v 16 hodin islandského času, takže u nás tou dobou u nás bylo 17 hodin. Z letiště na ubytování jsme jely autobusem, cesta trvala něco okolo hodinky. Už na cestě jsme poznaly, jak MHD v Reykjavíku funguje… Jezdí hooodně rychle a je to hooodně drahé (a to je pěkně prosím ve zkratce). Poté jsme už jen v neznámém Reykjavíku hledaly naši rodinku, u které budeme tři týdny bydlet. Rodina je moc milá, dokonce mají i krásného pejska plemene husky. Chvíli jsme si s nimi povídaly, zjistily jsme, že paní nějakou dobu žila v Česku a mluví hned několika jazyky. Poté jsme si zavolaly s paní Zdeňkou a doladily pár detailů na další dny a šly po dlouhém dnu na kutě.
[Druhý den – 19.11.]
EMI POV: Mě čekala první návštěva rodiny. Protože jsem měla rodinu až od 17:00, šla jsem se projít na poloostrově Seltjarnarnes po pobřeží a bylo to moc krásné, pokud sem ale někdy vyrazíte, počítejte s šíleným větrem. V rodině jsem se seznámila jak s rodiči, tak s děťátkem. Ze začátku byl velmi stydlivý, ale po nějaké době už jsme si hráli s jeho oblíbenými hračkami.
LUCI POV: Po ranním nákupu a krátké procházce po našem blízkém okolí (Kringlan) se vydala na misi: najít školku. Jakkoliv jsou Google mapy neuvěřitelnou legendou a na Islandu mi nespočetněkrát pomohly, islandská školka, ve které pracuje paní Zdena, jako by zmizela z povrchu zemského a mně bylo souzeno umrznout. To byly jedny z mých prvních pocitů na Islandu. Nicméně po setkání s hejnem hus jsem školku konečně objevila a strávila v ní krásných několik hodin. Když jsem dorazila zpět na ubytování, sdělily jsme si s Emi navzájem své zážitky a po kulantní večeři jsme šli spát.
[Třetí den – 20.11.]
EMI POV: Další den jsem měla naplánovanou první návštěvu islandské školky. I po Lucky velmi detailním popisu cesty, jsem školku také nemohla najít. Zdeňka mi ukázala celou školku a seznámila mě s personálem. Pomalu jsem se také seznamovala s dětmi, i když jejich jména mi dělají obrovský problém. Po školce jsem se šla projít podél pobřeží až k Skarfagardur Lighthouse.
LUCI POV: Ránka jsou tady plná tmy, tudíž budíček byl nastaven až na krásnou desátou hodinku. Po vydatné snídani jsem se rozhodla pro dohnání restů, a tak jsem dopoledne strávila u noťasu a sešitů. V poledne jsem se rozhodla pro procházku, a tak jsem společně s třináctiletou husky vyrazila za dobrodružstvím. Pět kiláčků a propoceném termo později jsem si dala oběd a vyrazila na cestu. Ačkoliv se to může zdát šílené, skoro dvouhodinová procházka za mou rodinou byla úžasná. Setkala jsem se se svou první rodinou a hnedka jsme si s dětmi sedly. Tancování, vyrábění a pohybové aktivity byly náplní naší společné hodiny a poté už byl čas na šlapání zpět. Mám nachozeno 15 km a jsem na sebe fakt pyšná.
[Čtvrtý den – 21.11.]
EMI POV: Dnes jsem zase vyrazila do školky, přičemž dneska bylo v plánu jít do divadla. Divadlu jsem vůbec nerozuměla, ale když mi Zdenka vysvětlila, o co šlo, hned jsem celý příběh pochopila. Poté jsme se vrátili do školky, dali si oběd. Ze školky jsem šla dříve domů kvůli začínající nemoci. Celý zbytek dne už jsem jen prospala.
LUCI POV: Ačkoliv mé prospané dopoledne nebylo moc produktivní, vynahradila jsem si to odpoledne, kdy jsem se vydala za památkami. Navštívila jsem nádhernou katedrálu Hallgrimskirkja, proslulého slunečního cestovatele (Sun Voyager) a barev plnou ulici Rainbow Street. Také jsem zbloudila ke kulturnímu domu Harpa a s překrásným výhledem na oceán a hory v zádech jsem se vydala za mou další rodinou. Tam nám nějakou chvilku trvalo prorazit ledy, protože děti byly stydlivé, ale nakonec jsme se spřátelily a šťastně hrály na duchy Vánoc.
[Pátý den – 22.11.]
EMI POV: Dneska mi bohužel stále není dobře, takže jsem musela odvolat domluvenou rodinu. Naštěstí to rodina vzala úplně v pořádku a popřála mi brzké uzdravení. (ve které já také doufám!)
LUCI POV: Vstávání v osm nezní jako nejhorší věc na planetě, ale tma za okny mi to rozhodně neulehčovala. Dneska mě opět čekala školka. Stihly jsme tam kopec věcí; od vyrábění sněhuláků, zpěvu a hry na kytaru, až po stínové divadlo a čtení islandských pohádek. Vskutku zajímavé aktivity. Po školce jsem zamířila rovnou zpět na ubytování s dobrou náladou a písničkami v uších (respektive ve sluchátkách, jelikož jinak by mi ty uši asi umrzly).
