Naši cestu začínáme 31.10. na letišti Václava Havla v Praze. S velkými kufry a ještě větší nejistotou, co nás tam vlastně čeká. Ale jedno je jisté – je nás na to pět, už jsme velký a vše zvládneme na jedničku. Let proběhl bez problémů, s mezipřistáním v Kodani a úderem 22.40 jsme přistáli na Islandu. Počasí nám přálo – bylo sice trochu chladno, ale ne o moc víc než u nás doma.
Skoro ihned po příletu jsme si mohli vyzvednout naše zavazadla (jaký to rozdíl oproti zkušenostem z jiných destinací). Vyzvedli jsme si auto a hurá do Reykjavíku – k našemu domečku jsme přijeli po půlnoci a hned jsme si střihli bojovku „Najdi klíč od domu“. Nakonec se vše podařilo a my šťastně vstoupili „domů“. Po první rychlé poradě – budíček, plán na pátek – jsme ulehli a okamžitě usnuli.
Druhý den ráno proběhl jako klasicky v každé domácnosti po ránu – obsazená koupelna, varná konvice jede na plné obrátky, všude živo. Muselo být, protože už v 9.00 nás čekala paní ředitelka soukromé základní školy Landakotsskóli – Ingibjörg Jóhannsdóttir , a my nevěděli, jak daleko škola je, jak hustý bude provoz, a určitě jsme nechtěli přijet pozdě.
Základní škola nás všechny přijala velmi mile – paní ředitelka nás provedla celou budovou, do slova od sklepa až po půdu, seznámila nás s ostatními pedagogy, děti nám zazpívaly, prostě pohoda, žádný shon, vyučování probíhalo uvolněně. Paní ředitelka nám poté vysvětlila chod školy, spolupráci s rodiči, na kterou se klade velký důraz i další možnosti vzdělávání dětí na Islandu, protože oni byli školou soukromou.
Odpoledne jsme se potkali se zástupkyní spolku Samfok, který zastřešuje spolupráci škol a rodičů, podílí se na jejich dalším vzdělávání pomocí přednášek, pomáhá utvářet komunitní život škol apod. Paní Renata Emilsson Peskova, spolu s paní Zdeňkou Motlovou, úžasné dvě dámy, které to vše pro nás připravily a o nás se staraly, tedy Renata nám podala veškeré možné a dostupné informace o islandském školství a zodpovídala naše dotazy.
Večer jsme měli možnost navštívit setkání spolku Ceni, které nazývají „Babinec“, a zahrát si s nimi úplně novou deskovou hru o Islandu. Hru, která, jak doufáme, se brzy objeví i na našem trhu.
V sobotu jsme pak navštívili Českou školičku, kterou vedou Renata a Zdeňka. Děti se učí českému jazyku hrou, písničkami, čtením pohádek, ale i vyprávěním o historii naší země.
Sobota odpoledne a neděle patřily výletům. Počasí nám přálo, v sobotu dokonce vysvitlo i sluníčko a nám se tak naskytla možnost si to vše užít a náležitě vychutnat. Projeli jsme část tkzv. Zlatého okruhu, viděli např. vodopád Gullfoss, Skógafoss,Geysir, Sneafellsnes, sopečné jezero Kerid a mnoho dalšího.
V pondělí nám Island ukázal i svoji odvrácenou tvář – lilo jako z konve, ale pro místní to byl jen takový normální déšť, děti v mateřské škole Efstihjall, kam jsme ráno zavítali, si venku vesele hrály a vypadaly velmi spokojeně. Paní Zdenka nás MŠ provedla, osvětlila nám, jak to ve školkách chodí, ukázala třídy a zodpověděla naše dotazy.
Odpoledne nás pak čekala naše již poslední škola – Střední škola Fjölbrautarskóli í Breiðholti. Opět jsme byli překvapeni uvolněností vyučování, přístupem učitelů a vlastním vybavením školy.
Nakonec jsme ze školy vyrazili do centra města Reykjavík – nakoupili pár dárků jako vzpomínku, podívali se do přístavu a dali si poslední večeři – jak jinak než rybu a hranolky :). V noci jsme zabalili a za mírného mrazu odjeli zpět na letiště. Neřekli jsme sbohem, ale na shledanou někdy příště.
