Malta

Paola (12. 11. – 26. 11. 2022)

By on Pátek, 11 listopadu, 2022

V sobotu 12.11. jsme se všechny s paní učitelkou sešly ve 12:30 na letišti Václava Havla v Praze. Ve 14:55 jsme vzlétly do Zürichu, abychom tam přestoupily směr Malta. Ta nás přivítala bouřkou a silným deštěm, proto se náš let o několik minut opozdil. Na letišti na nás čekalo taxi, za což jsme byly rády, protože lilo jako z konve. Po příjezdu na apartmán nás uvítal majitel, objednaly jsme si jídlo a byly jsme tak unavené, že jsme šly hned spát. 

V neděli nás přivítalo sluníčko, proto jsme hned vyrazily na obhlídku okolí. Daly jsme si naší první snídani u místního stánku a vydaly jsme se trajektem do Valetty. Ve Valettě jsme si koupily kartičky na dopravu a daly si oběd v restauraci. Vydaly jsme se obdivovat krásy Valetty, která nás okouzlila svou architekturou, zejména město Barakka Gardens. Velice nás zaujal systém místní veřejné dopravy, se kterým se ještě stále trochu perem. Poté jsme se autobusem přemístily do jednoho ze Three Cities, kde jsme si daly kávu v jedné z nejstarších budov města. Zpět do Valetty jsme se dostaly lodičkou přes moře a poté jsme se vrátily zpět do apartmánu- kde jsme opět plné dojmů vytuhly. 

V pondělí ráno jsme autobusem dorazily do školy MCAST v Paole, kde nás mile přivítal projektový manažer Christian Debonno, který nám sdělil základní informace o Maltě a o škole. Poté nás vzal na prohlídku areálu školy, ukázal nám místní kantýnu, která má obrovský výběr a na levé straně místnosti pár kulečníkových stolů pro studenty. Areál je opravdu obrovský a moderně zařízený. Prostředí působí velmi sympaticky a bezpečně. Christian nás předal nás do rukou zástupkyně ředitele zdravotnické školy Doreen, která nám ukázala prostředí zdravotnické školy a samozřejmě odborné učebny, které jsou vybavené a rozhodně velmi užitečné. Těšíme se až je využijeme. Doreen nás odvedla do naší třídy po tyto 2 týdny. Jelikož jsme rozdělené do 2 tříd, Káťa a Anička se připojily ke své třídě a Páťa s Jančou a paní učitelkou vyrazily prozkoumat ostrov.  Ve třídě jsme se seznámily s odborným učitelem somatologie. Třída zrovna dopsala test ze selhávání ledvin, takže jsme si zopakovaly látku druhého ročníku. Po vyhodnocení testu jsme měly krátkou pauzu a v dalších hodinách jsme probíraly kardiovaskulární systém. Anatomii máme v kapse, takže jsme jen poslouchaly a koukaly na velice hezky zpracovaná a naučná videa. Poslední hodinu jsme byly rozděleni do skupin mezi ostatní studenty a hráli jsme kvíz podobný kahootu. To byla naše příležitost se seznámit s ostatními a zeptat se jich na průběh jejich výuky a studia celkově. Pan učitel nám ještě přiblížil jak budou vypadat následující dva týdny a poté jsme v půl 3 vyrazily domů. Sdělily jsme Pátě a Janče své dojmy a ty se nemohou dočkat, až si to zítra zkusí samy. Den jsme zakončily poslední večeří s paní učitelkou v centru Valetty. Děkujeme paní učitelce za pomoc a společnost a od teď budeme maltským dobrodružstvím čelit na čas samy. 

 V úterý ráno se Káťa s Aničkou šly podívat k moři, protože měly volno a Janča s Páťou vyrazily do školy. Autobus nás dovezl do školy, kde jsme nervózně čekaly na naši první hodinu. Na začátku hodiny jsme se seznámily s panem učitelem, který nám vysvětlil, jak bude probíhat výuka. První část dne jsme probírali předoperační péči. O přestávku za námi přišla jedna studentka, která se nám představila a řekla nám, že se můžeme připojit k jejich skupině kamarádů. Přisedly jsme si k nim a povídali jsme si společně o naši zemi a jak to chodí u nás ve škole. Po přestávce studenti prezentovali své předem připravené prezentace. Po té nás pan učitel začal učit o tromboembolické nemoci.  Po škole jsme se rozhodly, že se stavíme nakoupit jídlo do Lidlu. Dojely jsme do obchodu, nakoupily a vyhledaly si autobusy, kterými se dostaneme domů. Měly jsme jet jedním autobusem, vystoupit a přesednout na druhý autobus, který by nás dovezl k našemu apartmánu. Vystoupily jsme na zastávce, na které jsme měly přestupovat, ale zjistily jsme, že vůbec nevíme, kde jsme a že druhý autobus, kterým jsme měly jet, nejede. Naštěstí si pani, která stála na zastávce vedle nás všimla, že jsme ztracené a začala nám pomáhat. Zjistily jsme, že bydlí kousek od nás, a tak s námi nasedla na autobus a ukázala nám cestu domů. Káťa s Aničkou měly již zmiňovaný den volna, ráno byly nakoupit základní potřebné věci jako houbičky na nádobí, aviváž a mýdlo, abychom tu tomu daly po těch 3 dnech trochu kulturu, uklidily jsme a pak jsme vyrazily na prohlídku Sliemy, šly jsme dlouhou promenádou kolem moře a měly jsme krásný výhled na Valettu, daly jsme si dobrý oběd a pokračovaly v procházce, cestou jsme viděly romantický můstek plný zámků, jako v Paříži, pláže a nákupní centrum- které využijeme během deštivého dne. Domů jsme se vracely za krásného západu slunce a viděli tak Sliemu i večer. Holky na nás čekaly na apartmánu a my se nemohly dočkat až se dozvíme, jak se jim ve škole líbilo. Celý večer jsme se poté smály a porovnávaly naše třídy a zkušenosti. 

Ve středu jsme se všechny čtyři dopravily do školy. Janča s Páťou měly ten den praktickou výuku. Oblékly jsme si haleny a přesunuly jsme se do odborné učebny. Učitelé nás rozdělili do tří týmů. Jeden tým dělal předoperační péči, druhy tým operační péči a třetí pooperační péči. Poté nám přidělili pacienty a našim úkolem bylo popsat, jak bychom se o ně postarali. Na konci výuku nám jedna paní učitelka sdělila, že ve čtvrtek nemáme chodit do školy, protože pan učitel s kterým jsme měly mít výuku bude ten den chybět. Káťa s Aničkou měly pana učitele Holmese na teorii, během dne jsme probrali předoperační, operační, pooperační péči, zvládly jsme i trombo-embolickou nemoc, poté jsme probírali konkretní pacienty a péči o ně. Pan učitel byl velmi milý a jeho hodina nás obě velmi zaujala, i když je to na nás hodně dlouhé a odborné, únava přešla hned, co nás začal zapojovat, ptal se nás na otázky, jak bychom se my rozhodly a co si myslíme, že by nás mělo před operací u pacientů zajímat a na co si dáme pozor. Po pauze na oběd, kterou jsme strávily venku, protože studenti tam mají jakýsi dvorek, na kterém se o přestávky shromažďují a jsou na čerstvém vzduchu, jsme probíraly sdělení informací rodičům a příbuzným pacienta- nesmíme dávat falešné naděje, musíme si dávat pozor na slova, která jako sestry používáme a musíme být natolik edukované, abychom mohly pacientum zodpovedet vsechny mozne dotazy a veci, ktere je pred operaci znervoznuji. Byl to opět úplně jiný styl výuky, než na který jsme zvyklé, ale den utekl jako voda a nás už čekala cesta domů a vymyslet, co dnes prozkoumáme. 
Odpoledne po škole jsme se rozhodly, že se podíváme na nedaleký palác. Vyhledaly jsme si autobus a šli čekat na zastávku. Ani jeden autobus bohužel po 40 minutách nepřijel, tak jsme se rozhodly, že půjdeme nakoupit věci na palačinky, které jsme si po návratu z obchodu, udělaly k večeři. Cestou jsme viděly krásnou čtvrť v Gziře a zjistily že přechody jsou věc, která Malťanům vůbec nic neříká. Měly jsme v plánu koukat na film, ale celý večer jsme si povídaly, poznávaly se, smály se, no znáte to – 4 holky na jednom místě. 
 
Ve čtvrtek ráno odešly Káťa s Aničkou do školy, kde dnes měly praktickou výuku, praktická výuka probíhá v odborné učebně, ktera vypadá jako čtyřlůžkový pokoj nemocnice, vybavený křeslem, léky, stolky, invalidním vozíčekem, berlemi apod. 
Praktickou výuku jsme měly s p. učitelem Holmesem z předešlého dne a Justine se Sylvanem, kteří v nemocnici pracují stejně jako holky jsme byli rozděleni do 3. týmu, měli jsme 25 minut na přípravu, jeden tým byl přijímací jednotka, která měla pacienta předat druhému týmu na sál a nakonec zpět na standardní oddělení. Tým nás zapojil a my jsme tak pracovaly s nimi, i když to pro nás bylo trochu náročné, protože pořád mluvili maltštinou. Celý den se hodnotila komunikace a edukace pacienta, jak k němu přistupujeme, jestli mu stojíme u hlavy nebo u nohou, jestli je pacient na sále informován z předešlého oddělení o všech možných rizikách operace, atd. Bylo to pro náš velkým přínosem. Jedna z učitelek se nás po hodině ptala jak to funguje u nás ve škole a byla v šoku, když jsme jí řekly, že nám je teprve 17 a jsme na střední – všem našim spolužákům je totiž nad 20. Praktická výuka skončila a my jsme jely domů.  Doma na nás čekaly holky se kterýma jsme se domluvily, že pojedeme prozkoumat Mdinu- místo, kde se natáčely Hry o trůny. Vyrazily jsme tedy Boltem, protože autobusem by to bylo zdlouhavé. Dorazily jsme přímo před bránu a uličkami jsme to celé prošly asi do hodiny, byla už tma, takže místo architektury jsme obdivovaly krásne osvícené výhledy, ale i to bylo hezké. Na každém rohu byla Londýnská telefonní budka a nebo vedle sebe postavená děla. Byly tam i restaurace a stánky. Nebylo nám večer moc dobře, rozbolela nás hlava, tak jsme vyrazily do obchodu pro svačiny a domů.
 
V pátek jsme se všechny přesunuly do školy. U Janči a Páti ve třídě se ten den psal test. První hodinu si žáci napsali test, v další části dne si s panem učitelem sdělovali správně odpovědi a v poslední části vyučování se učili patologie zažívacího traktu. Pan učitel nejprve popsal anatomii GITu, poté funkce jednotlivých části GITu a nakonec jsme se učili o Crohnově chorobě, Ulcerózní kolitidě a o karcinomu střev. 
Káťa a Aničkou probíraly EKG, aktivitu srdce, holter a křivky. Pan učitel měl moc hezky zpracovanou prezentaci s obrázky. Každý z učitelů do výkladu vždy přidá nějaké video, kterým celý výklad shrne. Skončily jsme dříve než holky, proto jsme se vydaly domů a počkaly tam na ně. 
Na večer jsme se vydaly do nejrušnější oblasti Malty – Paceville. Prošly jsme se až k moři, viděly jsme spoustu klubů, jelikož byl pátek bylo to všechno hodně živé, nakonec jsme se usadily v Indické restauraci, ve které jsme si daly večeři.
 
V sobotu jsme se trajektem přemístily do Valetty, kde jsme původně měly v plánu jet na ostrov Gozo, ale vyrazily jsme pozdě, proto jsme musely trochu pozměnit plány. Nasedly jsme tedy na autobus, který nás dovezl na Blue Grotto. Jsou to skalní útesy a je to jedna z nejnavštěvovanějších přírodních zajímavostí na Maltě. Čekal tam na nás naprosto nádherný výhled na šumící moře, klid a západ sluníčka. Procházely jsme se po útesech a obdivovaly krásu přírody. Poté jsme se vrátily opět autobusem do Valetty, kde jsme si daly výbornou večeři v Čínské restauraci a zakončily to kávou. Povídaly jsme si mám pocit i hodiny, sdělovaly si zážitky a všechno nás to tady hezky spojilo. 
 
V neděli se nám bohužel zkazilo počasí a přišly silné bouřky. Domluvily jsme se, že se pojedeme podívat do Národního Akvária. Vyhledaly jsme si přímý spoj autobusem a došly na zastávku. Tam jsme čekaly. Rozpršelo se a vítr foukal déšť na nás- skvělá věc 😀 Bohužel ani po hodině a půl autobus nepřijel. Proto jsme si zavolaly Bolta, který nás dovezl přímo k akváriu. V akváriu jsme viděly spoustu zajímavých vodních živočichů, mimo jiné krásné medúzy, žraloky, Nema s Dory nebo také vodní želvy. Bylo tam spoustu lidí, přesto jsme se ale rozhodly zůstat i na oběd a daly jsme si výborné pizzy. Vrátily jsme se domů a rozhodly se udělat si filmový večer vzhledem k nepřestávajícímu dešti. Kolem 6 hodiny jsme ale musely vyrazit s Aničkou na pohotovost do nemocnice Mater Dei abychom nic nepodcenily, poslali nás na ENT (něco jako naše ORL) a tam teprve začala sranda. Po dvou hodinách čekání a malému množství židlí jsme se tam usadily na podlahu a doufaly, že se někdo co nejdříve objeví. Anička šla na řadu až po 3 hodinách, kdy si jí všiml doktor, který přišel pravděpodobně na noční. Vyšetřil jí, zjistil, že má angínu a po rozhodování a konzultování s kolegou si jí tam naštěstí nenechal. Odjely jsme domů, holky se o mě moc hezky postaraly a díky antibiotikům a jiným lékům je mi mnohem lépe.
V pondělí zůstala nemocná Anička ležet na apartmánu , a Janča s Páťou měli self study takže zůstaly na apartmánu s Aničkou.
Kačka jela do školy sama, měla hodinu na které se učila o kardiovaskulárním systému, jeho funkci, nemocech a vrozených vadách srdce.
Na konci výuky jsme opět hráli něco jako kahoot ve skupinkách.
 
V úterý Janča s Páťou odjely do školy, kde ten den probírala intubace, bronchoskopie a tracheostomie.
Kačka měla volný den, Anička byla stále doma nemocná, tak Kačka vyrazila ven na procházku po pobřeží moře. Vrátila se chvíli potom co ze školy přijela Páťa s Jančou a koukaly jsme na pohádky. 
 
Ve středu Anička zůstala doma sama a holky Janča, Káťa a Páťa vyrazily do školy. Samozřejmě jsme netrpělivě očekávaly přílet pana učitele Holuba. 
Kačka měla ten den teorii se super panem učitelem Kevinem. Učili se o intubaci a o různých typech tracheostomií a péče o ně.
Pan učitel se snažil zapojovat třídu a ptal se na různé otázky. Také jsme dostali skupinovou práci, měli jsme vytvořit v PowerPointu prezentaci o ošetřovatelské péči pancienta u něhož víme diagnózu, sociální anamnézu, osobní anamnézu, hodnoty tlaku, tepu, dechu při přijetí a s čím byl hospitalizován.
Janča s Páťou měly ten den praktickou výuku. Učitele nás rozdělili do třech skupinek a tři různá stanoviště, na kterých se postupně prostřídali všechny týmu. Na stanovištích jsme probírali různé druhy a způsoby intubace a pouštěli si video, jak správně intubovat. 
Pan učitel nám přiletěl odpoledne, takže už jsme měly uklizeno a mohly jsme ho v klidu přivítat. Všichni jsme se sešli na apartmánu a poté jsme i s Aničkou vyrazili na kávu a do Valletty na večeři.
 
Ve čtvrtek Anička a pan učitel vyrazili na Aničky kontrolu. Najít oddělení a správný vchod do nemocnice Mater Dei je vyloženě bojový úkol. Když jsme se úspěšně dostali do čekárny na správné oddělení. Paní doktorka řekla, že se to lepší a že už na kontrolu nemusím. Poté jsme se šli najíst a čekaly na holky, které byly na cestě ze školy.  
Janča s Páťou se v ten den učili o anatomii a patologii srdce.
Kačka měla ten den praktickou výuku kde se rozdělili do 3 skupin, a každá skupina měla odborného učitele, který měl připravený výklad a videa. Učili se o intubaci a různých druzích intubačních trubic. Měli možnost si zkusit přiložit kyslíkovým masku a dýchat do pacienta ambuvakem. Měli i možnost vyzkoušet si práci s laryngoskopem. 
Odpoledne jsme se všichni sešli na apartmánu a domluvili se, že pojedem s panem učitelem na Saint Peter’s Pool.
Byly tam úžasné výhledy a krásná kamenná pláž.
Večer jsme si objednali jídlo na apartmán a měli i s panem učitelem filmový večer, koukali jsme na dokumenty o drogách a ve všech to zanechalo silné emoce. 
 
V pátek jsme všichni vyrazili do školy aniž bychom věděli , že tento den bude výrazně odlišný od ostatních dnů. Před školou stálo strašně moc lidí a my nevěděli proč, dokud za námi nepřišla nějaká dívka, která nám řekla, že budou 2 minuty ticha, protože před pár dny nějaký muž zabil svoji ženu nedaleko od školy MCAST. Uctili jsme tedy její památku. Poté se pan učitel byl podívat na výuku Janči s Páťou. Kačka s Aničkou neměly ten den výuku, protože chyběl pan učitel, tak čekaly na všechny před budovou.
Pan učitel měl v 11:30 setkání s panem Christianem, takže jsme se šli všichni rozloučit a s malým proslovem jsme předali jako poděkování za možnost studovat na MCAST,  sladkosti z České republiky. 
Poté jsme všichni jeli do Valletty, kde jsme dokoupili suvenýry a došli na trajekt, který nás převezl na ostrov Gozo. 
Na Gozu jsme si dali oběd a šli se podívat po místním krásném okolí.
Večer jsme se naposledy prošli po Vallettě a viděli průvod demonstrantů, kteří demonstrovali proti domácímu násilí v návaznosti na incident té zavražděné ženy. Pak jsme si zavolali Bolt a jeli jsme na knižní festival, který nám doporučil pan Christian. Všichni kteří milují knihy a čtou, byli naprosto unešeni a nakoupili si krásné knihy. Bylo to krásné zakončení dne. 
Poté jsme si večer pustili hudbu z pohádek na přání pana učitele a začali balit 😀 
 
Na závěr bychom to asi shrnuly tak, že to tu bylo krásné, výuka byla sice odlišná a náročnější, než ta naše, ale hodně nám toho dala. Užily jsme si to tady jak nejvíc to šlo i když bylo občas špatné počasí, drobné nepříjemnosti a Anička nemocná. Snažily jsme se toho co nejvíce pobrat a odnést si z této stáže mnoho zkušeností. Všechny nás to někam posunulo. Všechny jsme se více osamostatnily a zjistily, že se o sebe zvládneme postarat. Jedna z nejlepších věcí na stáži byly určitě holky, nejedno silné přátelství bylo utvořeno. Pro někoho milé pro někoho nemilé zjištění- Malta je vlastně takový kočičí ostrov, protože tolik koček jsme snad ještě nikde neviděly. 
Chtěly bychom poděkovat celému vedení školy a Erasmus+ týmu, že jsme měly možnost se stáže zúčastnit a že jsme byly vybrány abychom školu reprezentovaly. Myslíme si, že jsme udělaly dobrý dojem a na Maltě další skupinku rádi uvítají.
 
Anička, Janča, Páťa, Kačka.

0
Related Posts