Hæ!
Zdravíme čtenáře našeho blogu! My jsme Kuba a Sany a dnes bychom vám chtěli povyprávět o naší cestě na Island. 🇮🇸
Cestu jsme měli naplánovanou až z Mnichova. Doprava po vlastní ose (hrazená projektem) trvala úmorné čtyři hodiny, zasněženou německou krajinou. Podobně dlouho trval i náš let. Hned při příletu do Keflavíku (asi 52km jihozápadně od hlavního města) nás zaskočila až nečekaně rovinatá krajina. Později jsme se dozvěděli, že zde trénovala i NASA přistání na měsíci.
Náš první týden
Hned druhý den naší stáže jsme se seznámili se Zdeňkou. S naší moc milou a přátelskou islandskou „šéfovou“. Prvotní obavy nás po schůzce přešly a my už se těšili na výuku českého jazyka v rodinách. Dostali jsme harmonogram a všechny potřebné informace, abychom hnedle další den mohli každý do jedné dojet. Přivítání bylo milé a děti šikovné. Tak jsme každý den dojížděli do rodin a četli si s dětmi knihy, hráli hry a učili se česky. Nejvíce se nám osvědčila říkadla s pohybem. Zde na Islandu je předškolní vzdělávání již od jednoho roku, my jsme pracovali s dětmi dvouletými a proto na ně neklademe přehnané nároky. Jsou však šikovné a máme vždy obrovskou radost z každého malého pokroku.
Během prvních pár dnů jsme si prošli centrum města, všude se dá dojet autobusem, nebo dojít pěšky, jen rodiny máme trochu z ruky. První kulturní šok co nás zarazil, bylo, že čerstvé pečivo v sedm ráno si tady prostě nekoupíte. Zde se obchody otevírají až se svítáním a to je touto roční dobou okolo desáté až jedenácté hodiny. Také zapomeňte, že půjdete na nákup s tisícovkou. Buď si vezměte kartu (kterou se zde dá platit opravdu všude) nebo alespoň 10 000 korun (těch islandských). Za litr mléka tu chtějí 230 korun a hovězí tu pod 1 000 korun jen těžko seženete.
Za návštěvu určitě stojí kostel Hallgrímskirkja, čili nevyšší budova Islandu, také svítící Jólakötturin, neboli vánoční kočka, a muzeum Perlan, kde se dozvíte vše o polární záři, vulkanické činnosti a také ledovcích. (nehledě na to, že ve čtvrtém patře mají nejlepší vanilkovou zmrzlinu)
Týden druhý
Pracovní týden jsme začali opět docházením do rodin a také přípravami činností na hodiny v sobotní české školce, kterou tu pořádá Spolek Čeština na Islandu. Podařilo se nám naučit děti nějaká říkadla s pohybem, učíme se také písmenka a počty. Na Islandu se velmi dbá na rozvoj samostatnosti u dětí a na jejich psychickou pohodu, proto jsme si půjčili knihy o jednorožci Emilovy, který zažívá různé pocity. Předčítání mělo velký úspěch a příští týden budeme číst už třetí díl. Také různé hry byly užitečné, obzvlášť ty obrázkové. Děti obrázky zajímají a dají se na nich nenucenou formou naučit slovíčka, barvy a také procvičit počítání.
Vánoce na Islandu se oslavují již 13 dnů před štědrým dnem, po které z hor schází dolů 13 stvoření (trollů), ta dětem nechávají vždy nějakou drobnost v botě, kterou mají na okně. Vyvrcholením Vánoc je pak příchod Jólakötturinn neboli Vánoční kočky požírající ty, kteří na Vánoce nedostali žádný kus oblečení. Advent se zde slaví stejně jako u nás, zapalováním čtyř svící na každou adventní neděli. Vánoce oficiálně končí 6. ledna tedy po odhodu posledního trolla zpět do hor.
Týden jsme zakončili výletem na Zlatý okruh, kde jsme konečně mohli vidět Island a jeho nádhernou, avšak drsnou a mrazivou přírodu. Celkem se nám tu ochladilo, ale jinak nám počasí zatím přálo, ani moc nepršelo. Navštívili jsme také Þingvellir, místo styku euroasijské a severoamerické tektonické desky, kde zhruba v roce 930 zasedal první parlament na světě. Po procházce na pomezí mezi Evropou a Amerikou (které se od sebe vzdalují zhruba 2cm za rok) nás čekal krásný kaskádovitý vodopád Gullfoss, z kterého jsme pokračovali na Geysir (což v islandštině znamená „proudit“), který dal jméno všem gejzírům na světě. Bohužel kvůli tektonické činnosti je interval erupcí nepravidelný a tak jsme měli možnost vidět alespoň Strokkur který chrlí až osmdesáti stupňovou vodu každých 6-10 minut do výšky až 20 metrů.
Poslední týden
Týden jsme zahájili návštěvou typické islandské mateřské školy, což bylo pro nás velmi zajímavé. Je velmi odlišná od té České, protože výuka zde začíná již od prvního roku života, avšak povinná je až od pěti let. Školka má spoustu zaměstnanců (asi 4-5 na oddělení) a tak se mohou lépe zaměřit na individuální přístup ke každému dítěti. Škola je zde desetiletá, avšak v ní nelze propadnout, pouze v desátém ročníku dostanete vysvědčení na kterém je napsána vaše znalost v každém předmětu. Byli jsme taktéž pozváni na velmi oficiální návštěvu Ambasády Evropské unie na Islandu, jelikož ambasadorka je Češka, chtěla se s námi setkat. Bylo to velmi milé a doufáme, že přínosné pro obě strany.
Pojďme si na chvíli popovídat o nádherném úkazu jménem Aurora Borearis. Tento velmi známý přírodní úkaz nazývaný polární záře se objevuje často v oblastech okolo polárního kruhu a jde o jev, kdy se při erupci na slunci uvolní částice zvané sluneční vítr, které putují vesmírem. Při kolizi s magnetickým obalem země jsou odraženy právě k pólům, kde ionizují v atmosféře a vytváří barevné (většinou však zelené) pásy na potemnělé polární obloze. Záleží na síle slunečního větru, ta určuje jasnost, barevnost a trvání aurory. My jsme měli obrovské štěstí a viděli tento jedinečný úkaz na vlastní oči. Prý takto silná bývá tak dvakrát do roka a někteří návštěvníci jí nemusí vidět vůbec.
Ještě dva dny před odletem jsme byli navštívit Blue Lagoon, prý pokud nejdete na modrou lagunu, jako byste na Islandu ani nebyli. Plácli jsme se přes kapsu, vylovili pár posledních drobných a šli se pořádně vyrelaxovat do horké mořské vody (která tu vytéká rovnou z termální elektrárny) blízko Keflavíku. Poslední den jsme si při balení ještě rekapitulovali naší úžasnou stáž, za kterou jsme neskutečně vděční. Těšili jsme se domů, ale zároveň se nám nechtělo odjet, byl to velmi zvláštní pocit.
Den odltu
Totálně unavení jsme se vypravili asi ve v pět ráno na jediné mezinárodní letiště na Islandu. Konečně domů! Sany si vydupala místečko u okna, jenže zrovna naše řada byla jako na potvoru bez oken. Tak jsme aspoň usnuli. V Mnichově nás přivítalo lehké chumelení, které aspoň Kubovi na Islandu trochu scházelo. Cesta autem už byla celkem v pohodě.
Hned v sobotu v noci se Kubovi udělalo zle a ulehl do postele se čtyřicítkami, odkud také dopisuji tyto poslední řádky. Doufáme tedy, že se vám náš blog líbil a všem budoucím stážistům přejeme mnoho vlastních zážitků. Tak ahoj! 👋
