Annaberg (28. 11. – 11. 12. 2022)

PRVNÍ TÝDEN STÁŽE
Naší první aktivitou na stáži (první den v zařízení Lebenshilfe) bylo seznámení se s třídami, vedoucími naší stáže a se samotnými dětmi. Byli jsme rozděleni do dvou tříd. Do tohoto zařízení docházejí děti se zdravotním postižením. V každé třídě jsou dva pedagogové a pravidelně dochází do každé třídy 9 dětí. V průběhu prvního týdne vše bylo o seznámení se s prostředím, potřebami dětí a jejich denním režimem. Naše zapojení do aktivit nastalo okamžitě, za pomoci pokynů vyučujících a ranního příchodů dětí. Od přípravy snídaně, po hygienu dětí, spontánní hru, procházku, či jinou pohybovou aktivitu. Postupně jsme se učily správnému přístupu k dětem, či vhodnému chování v daných situacích. Věnovaly jsme se všem dětem stejně, občas však nějaké z dětí potřebovalo individuálnější přístup. Naše zapojení nechybělo při žádné činnosti, z každé aktivity jsme si odnesly zkušenost a zážitky. Bylo nám dovoleno dělat vše, co jsme si chtěli zkusit. Pokud byly v plánu těžší aktivity, menší děti zůstaly v zařízení, kde jsme je zabavily jinou formou a větší děti vyrazily na delší procházku apod. Docházelo k velmi úzkému kontaktu s dětmi. V případech potřeby se vždy dostavila pomoc od vyučujících. Konkrétně jsme s dětmi navštívili Vánoční trhy, četli jim pohádky, dohlíželi na jejich hygienu, uspávali je, pomáhali jim při tvořivých činnostech, vedli vycházku apod. V porovnání s Českou republikou mají v tomto zařízení děti o dost jiný režim dne. Hlavní rozdíl je v tom, že děti mají více spontánních činností, zatímco společných oproti České republice minimum. Potřebují více odpočinku a více času na aktivity a činnosti, které vykonávají. Na konci prvního týdne jsme již znali určité postupy, se kterými pracovat, denní režim dětí a celou náplň naší práce během dne.

DRUHÝ TÝDEN STÁŽE
Náš druhý týden začal jak jinak než tématem ,,Mikuláš,,. Musíme přiznat, že tímto jsme byli hodně překvapení. Děti si vyčistily boty a do nich pak nadílku dostaly. V průběhu našeho druhého týdne jsme se zaměřili i na naše vlastní aktivity, které byly určeny dětem. Šlo například o povídání a otázky o Vánocích, pravidelné otevírání adventního kalendáře, poslouchání vánočních písniček při odpočinku dětí. V čase snídaně, oběda, či večeře jsme museli být některým dětem nápomocni (těm menším). V čase, kdy děti měly spontánní činnost, jsme si hráli s nimi nebo vypomáhali vyučujícím a tím jsme také nabrali nové zkušenosti.
Každý den nám utíkal velice rychle. Chvíle, kdy děti spaly, byly využity k povídání s vyučujícími, byly nám kladeny dotazy na Českou republiku, na nás a podobně. Řada dětí také v druhém týdnu navštěvovala logopedii, či jiná potřebná cvičení. Několikrát jsme při spontánní hře trávili čas s menšími dětmi v druhé místnosti. Každý den byl pro nás přínosem nových zkušeností, které jistě použijeme ve své vlastní praxi. Pokud došlo ke konfliktu mezi dětmi, tak nám byly ukázány způsoby, jakými zasáhnout. Děti měly velice hezký kolektiv, bylo vidět, že se mají rádi, nesmějí se druhým za jejich handicapy a stojí při sobě v každé situaci. K vyučujícím se chovaly slušně a bylo vidět, že je mají velice rádi. Za dobu naší stáže se nám vystřídalo více různých vyučujících (z důvodu nemoci apod.). Děti se chovaly skvěle ke každému z nich.

ZÁVĚR STÁŽE
Poslední den pro nás byl velice důležitý. Poslední kontakt s dětmi a s celým zařízením. Nikdy jsme nečekali, že za tak krátkou dobu je možné si k dětem a vyučujícím vytvořit takové pouto. Ve třídách po celou dobu stáže převládala příjemná rodinná atmosféra, Rozloučili jsme se menším dárkem a poděkováním, a to samé bylo ze strany pedagogů. Jsme velice vděční za tuto příležitost, za nabrání nových zkušeností, poznání skvělého kolektivu, přiučení nových postupů a trpělivost všech zaměstnanců.
Samozřejmě nechybělo ani víkendové chození po památkách (kostel sv. Anny, muzeum louskáčků apod.). I přesto, že jsme z jiných oborů, jsme si z praxe odnesli maximum.

Jindřiška Monika Štaubertová: Předškolní a mimoškolní pedagogika (VOŠ)
Martin Ženíšek: Pedagogické lyceum (SŠ)